Miniškolka

Možná jsem se pustila do těžkého tématu, na který má každý jiný názor. Ale chci to napsat, protože my mámy máme takové ty svoje pravdy a dost často nechceme akceptovat jiný přístup, pohled, názor. Sama se u toho občas přistihnu, i když poslední dobou čím dál méně. S druhým těhotenstvím, absolvovaným porodem i pár týdnů jako dvojmáma mi dává čím dál větší rozhled a zkušenosti s tím, jak je opravdu každé dítě jiné, každé období je jiné, a to navíc já jsem pořád jedna a ta samá máma, takže když ještě přičtu i to, že každá máma je jiná, dává mi celkem logiku, že se jako mámy občas neuemíme dohodnout, jak být tou nejlepší  ze všech. A tak na většinu těch maminkovských mini-sporů mi v poslední době přijde nejlepší a nejužitečnější říct – nám to takhle vyhovuje. Tečka. Takže tohle je můj názor na miniškolku, moje zkušenost, ať si můžete svůj vlastní názor třeba zase trochu dotvořit. Proč? Tak tedy… Jasmínka chodí do miniškolky. Nebo chcete-li po staru – do jesliček. Konkrétně do soukromé miniškolky mé kamarádky. Cca do Jasmínčiného roku jsme byly akční spolu. Chodily jsme do různých kroužků, aktivit, Jasmínka se mnou chodila sem tam i do práce […]

Pokračovat ve čtení

Šestinedělí 2

Jsem těch dojmů z tohodle šestinedělí a ze srovnání tak moc plná, že jsem si říkala, že by bylo škoda to nesepsat. Vlastně až tohle šestinedělí mi umožnilo zhodnotit finálně i to první. Já jsem tehdy psala článek, dokonce dva články o šestinedělí a nedávno, když jsem si je četla, říkala jsem si, že bych se pod to krví podepsala… ale jen za to minulé šestinedělí. Tohle bylo prostě úplně něco jiného a celkově to období se nese v úplně jiném duchu. Jak některé maminky říkají, že s tím jak se narodilo druhé děťátko, najednou cítí, že rodina je úplná, celá… musím, říct, že tohle mě úplně nepostihlo. Že bych si řekla aaaaa tak teď jsme všichni, doteď tomu něco chybělo. Zaprvé už od Jasmínky jsem měla pocit, že jsme rodina, teď jsme jen o něco úžasnější rodina. A zadruhé taky si nedovedu představit, že by tohle už byla tak nějak cílová stanice. Teda ne že bych chtěla třetí miminko teď hned, HAHA! Ale zároveň když vyřazuju ty maluškatý věcičky, tak si tak nějak nedovedu představit, že už si nikdy takhle malinkatý mimuško nepoňuňám. A taky… si připadám ještě tak nějak mladá na to, aby tohle byla konečná. Ale kdo […]

Pokračovat ve čtení

Měsíc s námi

Je to šílený, jak to utíká, ale ta malá prďolka je tady s náma už měsíc. Je to úplně jinej první měsíc, než ten Jasmínčin, ve všech ohledech, pro nás všechny. To první miminko je podle mě taková panenka Babyborn, nebo Barbínka, o kterou má člověk potřebu se pořád starat. Počurá se, pokaká – hned přebaluju. Mrčká – chovám. Pláče – kojím nebo panikařím. Poblinká se – převlíkám. Spí – kontroluju, jestli spí a jestli dýchá. A tak dále a tak dále. Teda já jsem to takhle s Jasmínkou měla. A za to se nijak nestydím, je to pochopitelný. Zároveň se nestydím za to, že teď je to vlastně úplně opačně. Nechci tím říct, že nechávám Jenůfku pokakanou až za ušima. Jen prostě to druhé miminko – zvlášť když přijde poměrně rychle po tom prvním – už jen zařadíte do toho stávajícího programu a věnujete mu jen tolik péče, kolik prostě jde. A ono to asi cítí. Vlastně přemýšlím, jaký to je, když je první mimčo kliďas, jestli to druhé naopak cítí, že může a tak je větší nerváček, nebo je taky kliďas, nebo co když jsou oba nerváci? :D… A taky přemýšlím nad tím, jestli je Jenůfka větší kliďas […]

Pokračovat ve čtení

Podzimní a zimní hadříky

Tak se mi zdá, že na ten podzim nikdy nejsem připravená. Jak někdo tohle období miluje, já ho fakt nesnáším. Mám z toho vždycky špatnou náladu. Venku hnusně, brzo tma, bolí mě klouby (a to nemám 50 let), zase se mi sekla krční páteř, nevím, co nosit, je mi pořád zima… Jasný takovej hezkej babí podzimek, to je něco úplně jinýho, než ty hnusný umorousaný vyfoukaný dny, kdy se vám fakt z té postele nechce a když, tak maximálně pro knížku a kakao a zase zalézt zpátky. Ale to prostě nejde.  Kalhoty Těsně před porodem jsem se snažila všechny podzimí věci pro Jasmi nakoupit, ale stejně se mi to nějak nezadařilo úplně vychytat všechno. Mám nějaké věci z jara, co jsem si říkala, že jsou v pohodě. Jenže z bundiček se vytáhla a legíny jsou teď úplně k ničemu. Nebo teda nejsou, ale nejsou na Jasmínku. Ona prostě není panenka sedící v kočárku, pozorující okolí a přikrytá dečkou. Tohle ona nepodporuje. Takže se tomu všechny hadříky musí rázem přizpůsobit. Legíny jsou jen na doma, ven jedině džíny, nebo ještě lépe outdoorové kalhoty. Protože si do toho mokrého písku a na mokrou skluzavku a do té kaluže prostě stejně vleze. Máme […]

Pokračovat ve čtení

Sžívání s holkama

Nejčastěji teď samozřejmě dostáváme otázku, co sžívání, jak nám to jde? :))) Tak asi takhle. Situace 2 rodiče tzn. 4 ruce a 2 děti je celkem ideální. (I když jsme si předtím mysleli, že Jasmínku nezvládáme většinou ani ve dvou :D.) Naopak situace jen 2 ruce a 2 děti je o dost náročnější. Zvlášť když holky jsou tak nějak propojený, že všechno chtějí zaráz. Jíst, spát, vstávat, kakat. Člověk by si řekl, že je to výhoda, jenže… ty jedny ruce navíc v tu chvíli fakt chybí.  Zatím s náma byl hodně Bárt, samy jsme byly jen párkrát, takže ta opravdová zkouška ohněm nás čeká až tento týden. Jsem na to sama zvědavá.  Porodnice Tam to bylo dost těžký, zejména pro Jasmínku. Návštěvy byly povoleny jen na chodbě, kde bylo spoustu lidí, miminek, ruchu, zakázaných věcí, takže to pořád bylo jen Jasmínko to ne, to nedělej, tam nechoď, a tak první den jsme relativně zvládli, ale druhý den byl ve znamení záchvatů, protože jestli Mínka něco ignoruje, jsou to právě zákazy. Vyhodili nás z jedné chodby, na druhé chtěla vozit ten nemocniční kočárek s Jenu a nebo se válela po zemi nebo lezla po schodech nahoru dolů a já za ní […]

Pokračovat ve čtení

Můj (vysněný) porod II.

Tak už máme uzlíčka doma. Jmenuje se Jenovéfa Amálie a narodila se v úterý 17.9. ve 4:32.  Minule jsem se o porodu odvážila napsat až skoro rok poté… tentokrát bylo všechno jinak. Bart to zhodnotil asi takhle… minule, to mi tě bylo líto, to jsi byla obětí porodu a medicíny. Tentokrát jsem ani nebyl nervózní, ty sis to prostě nalajnovala a tak to bylo. A ono fakt že jo. Před porodem Pár týdnů před porodem jsem psala, že se ještě necítím ready, a tak to taky bylo. Nepřišla jsem si připravená ani psychicky ani fyzicky. Přemýšlela jsem spíš co Jasmínka, co Jenůfka, jak to bude, nebude, jak to uděláme. Je to logické, že se to takhle člověku honí v hlavě. A pak taky že už zkušenost s porodem máte a nevíte, jestli je to vlastně výhoda nebo ne.  Chodila jsem na přípravu na akupunkturu, kde jsem si vždycky krásně odpočala 20 minut, jenže potom to zase byl koloběh a tok myšlenek a běžnej den s Jasmínkou, během kterého jsem neměla na porod ani pomyšlení, zvlášť ještě v situaci, kdy jsme doma řešili i jiné vážné věci. Knížka Jakmile jsem vstoupila do 39. týdne, řekla jsem si, že se začnu taky […]

Pokračovat ve čtení