16 měsíců

Takový velký dítě my už máme doma, to není možný. Fakt ne. Už není ani trochu miminko. A je to teď strašně prima většinou, protože už se umíme na spoustě věcech domluvit. Už na té druhé straně někdo přijímá a chápe… ne 100 % případů a taky dost často záleží, jak se jí chce to chápat/pochopit, ale většinou to funguje. Jsou to teď pořád velké skoky, co se dějí. V komunikaci, v režimu, spaní. A mně se konečně tak nějak ulevilo, to píšu úplně otevřeně a upřímně. Doteď jsem měla pocit, že když něco o minutu nestihnu tak, jak si to přeje Jasmínka, tak jsem posrala – s prominutím – jí i sobě celej zbytek dne. Nedáš spát přesně v TU chvíli, tak už neusne, nebo je protivná, nebo usne později a pak neví, co s dalším spánkem, nebo usínání trvá hodinu. Nedáš jídlo přesně v TU chvíli, tak ji pak bolí bříško v noci, nebo je protivná, nebo se v noci budí víc na mlíko. Usne ti omylem v 19:00 v autě, když jedeme od našich a i když jí po 5 minutách vzbudíš, tak máš zadělaný na veselý večer do půlnoci nebo největší protivnost na světě. Potřebuješ jít […]

Pokračovat ve čtení

Můj druhý trimestr

Tak je to tady, jsme v cílové rovince. Ještě není teda až tak cílová, ale mám dny, kdy fakt už jen odpočítávám do konce. Netrpím zdaleka tolik, jak s Jasmínkou, ale občas mi přijde, že trpím taky dost :D. Někdy se to nějak naskládá a už se vzbudím a bolí, tlačí mě břicho fest, malá do mě buší všema končetinama, Jasmínka do mě vlastně taky buší, i psychicky 😀 pak to vedro, únava… to jsem pak celkem na zabití… Ohlédnutí za druhým trimestrem teď Druhý se říká, že je nejlepší. Není vám už zle a ještě to není tak hrozné jako ve 3. Mně ale přijde, že to zatím mám celé těhotenství takové nahoru, dolu. Možná je to i kvůli náladě Jasmi, podle které se pak často řídí i nálada moje, pak taky počasí a tak nějak vesmírné síly.  I ve druhému trimestru se mi nevyhly nějaké zdravotní problémky a situace k řešení.  Potkala mě střevní chřipka i s odvozem záchrankou. Pak to nepříjemné asi 3 týdenní nachlazení. Mezitím jsem řešila, že mi začalo opět – jako s Jasmi tvrdnout břicho -, bolela mě stydká spona, jak se roztahuje, začaly se mi dělat křečáky na tříslech a čípek se zase […]

Pokračovat ve čtení

Dovolená s miminem a břichem

Asi nejsem nejpovolanější člověk, který by měl psát o cestování s pupíkem a dítětem. Pravdou je, že s pupíkem jsem byla s Jasmínkou v 7. týdnu a potom v 18. letecky u moře. Potom už jsme nikam necestovali. Teď podruhé jsme byli dvakrát na horách v 10. a 14. týdnu cca už nevím přesně. A pak až teď.  Osobně strašně obdivuju, když někdo zabalí dvě, tři děti a ještě břicho a tralalá po světě kamkoliv. Já jsem větší posránek a Bárt ještě tak „na třetí“. Vloni s malou Mínkou jsme nikde nebyli. Já jsem chtěla, ale Bart řekl, že letadlem prostě ne s tak malým mimčem, jedině autem. Jenže to s Jasmi nešlo zrealizovat. Stačily mi ty nervy v autě, když jsme jeli na koupák nebo na chatu. Dál jsem si to nedovedla představit, ani kdybychom jeli přes noc. Nakonec ta vedra tady bohatě stačila a je pravda, že by to byl relax pro nás – a to možná ani ne až tak, ale Jas by z toho neměla vůbec nic. To fakt až letos.  No každopádně máme pár cestovatelských poznatků.  Pojištění Jak už jsem psala minule, dovču si můžete pojistit, pro případ, že byste nejeli, a to komplet, i když […]

Pokračovat ve čtení

Jak jsme skoro neodjeli, nakonec odjeli a bylo to boží

Nechtěla jsem psát moc v průběhu naší první velké dovolené – letadlem na Krétě. Zaprvé jsem chtěla odpočívat, ale zejména nechtěla jsem nic zakřiknout. Od té doby, co se narodila Jasmínka mi přijde, ze každý slovo zvažuju tak 6x, protože jakmile něco vyslovím… občas na to stačí jen pomyslet, tak už se to stane. A dvakrát. Než jsme odjeli, tak nás přepadla nějaká nemoc. Doktor říkal, ze je to banální virózka a že je to hned pryč a ať k moři jedeme, že to tam hezky doodejde. Abych pravdu řekla, tak to byla zas jedna z nejpřísnějších nemocí, co mě zatím potkala. Teda já jsem nikdy nemocná nebývala, to prostě přišlo až s Minuškou a musím říct, že je to děsný. Ty dětský bacily to je úplně jiná odrůda. Děsný je většinou i vydržet se mnou. Ten týden před dovolenou to byl celkem nadlidskej úkon pro Bárta, na druhou stranu a na moji omluvu… nemocný děcko, nemocná já a do toho těhotná a Bart ten týden zrovna měl dost pernej program, včetně zapíjení malého přírůstečka kamarádů atd. Prostě to se takhle sejde se vším všudy. Já jsem to nesla dost těžce a Jasmi taky. V noci se nespalo, přes den […]

Pokračovat ve čtení

Zuby, očkování, nemoci a tak

Poslední týdny jedeme v úplně nestandardním rytmu. Nic nemá řád, režim, pravidla, na nic se nedá spolehnout, nálada se střídá jak počasí.  Jasmi se nakombinovalo vícero věcí, které z ní činí neodhadnutelného tvorečka, na kterého je potřeba ještě 100x více trpělivosti než normálně.  Roste 5 zubů, původně jsem myslela, ze “jen” 4 stoličky, ale přišla k tomu i horní dvojka. To je fakt na palici.    Očkování… jo mohla jsem ho přesunout, ale už máme naplánované i spalničky a ten Prevenar měl být prý předtím. Plus fakt nevím, na kdy bych to přesunula. Ty zuby už rostou 14 dní a jsou venku jen takové první minihrbolečky. Tímto tempem to může růst ještě tak půl roku :D. Po pondělním očkování měla fakt nehezkou reakci, naštěstí to bylo rychle pryč, ale měla horečku, bolely ji asi nohy, protože nechtěla lézt, chodit, jenom ležela a koukala. Normálně by byl člověk i rád, takhle to bylo spíš děsivé.   Chození. Jasmínka už vypadá, že bude každým dnem sama chodit, pořád to chce zkusit, ale má nějaký strach se pustit. To jí asi taky na klidu nějak moc nepřidává. V té hlavičce to musí šrotovat jak blázen. Plus se s tím pojí i různé pády, […]

Pokračovat ve čtení

Petite&Mars: Musca

Máme doma nového člena na 4 kolečkách a jmenuje se Petite&Mars Musca. Je to sympaťák, a tak jsem se rozhodla vám o něm něco napsat. Proč jsme se rozhodli koupit golfáč? Ten nápad vznikl úplně jednoduše, v červnu vyrážíme letecky na dovču, takovoudle první velkou a tahat našeho rybího Cybex šeďáka by byl asi trošku vopruz. Je prostě fakt velkej, takže převozy by byly náročné. Vzhledem k tomu, že ale budeme pořizovat brzo dvojkočár Bugaboo, tak jsme nechtěli kupovat nějaký super truper golfáč. Ani drahý ani dokonalý. Prostě jen levný a lehký. A to se nám s Muškou celkem splnilo. Já jsem spokojená nad očekávání. Vozím teď stále dva kočáry v autě a když někde přistavíme jen tak na rychlovku, tak udělám šup, golfky jsou složené a Jasmi sedí v nich. Nemusím tahat těžký kočár ven a zase skládat složitě zpátky. To stejné když jdeme vedle na písek. Normálně už bychom tam asi došly pomalým krokem, nicméně bohužel zatím stále na kroky čekáme… Případně bych mohla vzít Jasmi do náručí, ale fakt se mi nechce s tím břichem zbytečně tahat. Takže ji vrznu do golfáku a frčíme. Ani jsem nečekala, že ho budu takto využívat. Na druhou stranu Bart ho […]

Pokračovat ve čtení