Jídlo a problémy s bříškem

Už jsem psala, že od Vánoc bojujeme s nějakými bacily. Buďto hnusáci s vysokou horečkou, nebo jen takoví „drobísci“ se 14 denní rýmou a pak týdenním vykašláváním. Taky jsem si stěžovala, že Jasmi má dny nebo období, kdy nic nejí a od září prakticky nic nepřibrala. Jenže jsem to taky přičítala těm nemocem a tomu, že každý to má jinak. Nepřibývání částečně brzdilo i její motorický vývoj, protože prostě neměla sílu. Stejně tak ty nemoci ji logicky strašně oslabovaly. Takže jsme měli jednu dobu pocit, že se dlouho nic nezměnilo, nikam se neposunula, o přibírání ani nemluvě, plus ten problém s pitím, které ji opravdu nešlo naučit. Zase takovej kruh. Pak se najednou Mínka rozjedla a rozpila, cca tak měsíc zpátky. Strašným způsobem. Jenže bum … 7krát denně kakání. Budilo jí to v noci. Měla křeče. Trápilo jí to, bolelo. Na roční kontrole jsme to řekli panu doktorovi. Říkal, že je to vývojové stádium, že to střevo není zralé a že bude “kakací typ”. Citliví odpustí – ale popisovala jsem mu ty obtíže, konzistenci stolice plus to, že opravdu hodně smrdí a trápí ji to. Já mám alergii na lepek, říkala jsem si, jestli to nemá taky, nebo na mlíko. […]

Pokračovat ve čtení

Porod rok poté

Tak jsem to konečně sepsala, moc se k tomu ve vzpomínkách nevracím, stejně jako k těhotenství. Pro mě během těhotenství moc světlých a příjemných bodů nebylo. Porod to 9 měsíční trápení aspoň ukončil. Ale ještě když jsem ležela na koze a Jasmínku jsem měla na břiše, tak jsem Bártovi řekla, že bych do toho šla znovu. Ten se tomu směje ještě teď, asi to muselo být roztomilý. Pátek 2. března 2018 Jdu zas na kontrolu. Malá už 14 dní nepřibrala ani nevyrostla. Je obava, že by mohla mít nedostatek živin, špatná placenta, pupečník, málo kyslíku… Sice se vše jeví z Doppleru OK, ale moje těhotenství už delší dobu úplně OK nebylo, a tak se pan primář rozhodl takhle. Je to zvláštní. Nikdy jsem si to nepředstavovala tak, že budu vědět, kdy se moje dítě narodí, že Jasmínce řeknu, hele tak 9. je tvůj den a potkáme se venku. Zároveň jsem si nepředstavovala, že mi budou porod vyvolávat, to mě vlastně ani nikdy nenapadlo, jelikož jsme se posledních 8 týdnů snažili ji v bříšku všemožně udržet. Jenže právě díky tomu i všemu ostatnímu – například jak jsem se poslední týdny cítila, jsem věděla, že indukce bude prostě dobré rozhodnutí. Prostředí v […]

Pokračovat ve čtení

První narozeniny – dárky, dorty a tak

Tak my na neděli chystáme první oslavu Jasmi narozenin. A tak jsem sepsala článek. Dárky Dárky k prvním narozeninám jsou velké téma. Já osobně bych Jasmínce nedala skoro nic. Zním jako nejhorší matka na světě, ale jeden, dva dárky, které budou zejména praktické, prostě stačí. Má tolik oblečení a hraček, že by to bohatě stačilo na 3 děti. A já se děsím dalšího plyšáka nebo dalšího hracího štěrchátka. Knížky mají teď u nás takové smutné období. Jasmínka je miluje, zejména ty s těma hejblátkama – Svojtka – nicméně drasticky je ničí. Což je mi fakt líto. Na čtení pohádek nebo dlouhé prohlížení obrázků ona nemá zatím čas. Vzhledem k tomu, že na -dárky nejsou potřeba- není ochotný nikdo z rodiny přistoupit, domluvili jsme se následovně. My jsme Jasmínce koupili autosedačku, s drobným předstihem, ale to jí je určitě jedno. Rodina z mé strany přispěje na dospěláckou postel. Rodina z Bártovy strany koupí Jasmi activity board, do toho jsem se hrozně zamilovala Řeknu vám – sama jsem dost zvědavá, jak to v tu neděli dopadne a co reálně Jasmínka dostane. Já jsem jí ještě nakoupila jednu jarní Lindex záležitůstku a nakreslila obrázek. Vidíte, sama to porušuju že. 😀 Tipy na další […]

Pokračovat ve čtení

Výběr nové autosedačky

Je to tady. Na tohle jsem se chystala už nějakou, nicméně chtěla jsem počkat na zátěžový test – hory.  Sedačku jsme koupili před měsícem a funguje čím dál lépe! Vajíčko Cybex Měli jsme klasické vajíčko od Cybexu a i když je Jasmínka prďolínek – ostatní děti se tam musí asi solidně mačkat – tak jí prostě nevyhovovalo. Chtěla víc prostoru, neviděla ven, upřímně jsem si říkala, že jí snad vadí i to, že je proti směru – i když to zatím ani po směru nezná. Problém byla bunda nebo kombinéza, někde se říká – nedávat v horní vrstvě do sedačky, kvůli bezpečnosti a přizpůsobte oděv teplotě uvnitř auta, ne venku. Jenže já taky sedím – poslední týden už ne – v autě v kabátu a v těch kosách se mnohdy ani nestihne auto pořádně vytopit, plus nazačátku je vždycky v autě megakosa, neparkuju v garáži. Další věc – když dojedu na místo, tak pro mě nepředstavitelný teprv začít Jasmínku sádlit do těch oblečků, když venku mám minus. Plus ten stres to vztekání, to bych ji akorát nachladila. A co nedejbože, kdyby mi usla v autě, co pak s ní žejo. Takže nic. Já raději stáhnu teplotu uvnitř a ten kousek […]

Pokračovat ve čtení

Boj s jídlem a pitím

Tenhle článek mi fakt trval, přitom je úplně banální, je tak banální, že jsem nevěděla, odkud začít. Jídlo Hezky od začátku. Přikrmovat jsme Jasmi začli od 5 měsíců. Hrozně jsem si tehdy pochvalovala, jak to jde jak po másle. Chutnalo jí všechno. Jenže ve fázi „pár lžiček toho a pár něčeho jiného za den“ se pak zasekla na strašně dlouhou dobu. Kojení už moc nevyhledávala, měly jsme za sebou několik bojkotů, flašku absolutně nechápala, takže nezbývalo, než to přežít. S Bártem nás tudíž ani moc nepřekvapilo, že v 10 měsících měla o pár gramů míň než na kontrole v 6. Jenže to byla taková blbá fáze, to její jídýlko jí nějak nechutnalo, do toho zuby, nemoci… no kruh. Já jsem se tehdy úplně vyprdla na vaření, nebavilo mě, že to nejedla, byla to ztráta času. Přišlo mi, že jí to ani nechutná. Doktor nám tehdy řekl, ať z toho neděláme vědu a dáme jí chleba s Lučinou. Jenže. V tom byl velkej problém. Jasmi si nedokázala poradit s jakýmkoliv kouskem čehokoliv. Jakmile jí uvízl v puse drobek něčeho, začala se okamžitě dusit/dávit. A chleba byl vůbec nejhorší, i když jí chutnal, přilepil se jí na patro a konec. Samozřejmě nás […]

Pokračovat ve čtení

11 měsíců

Jedenáctka je tady a ani neřekneme prd a Jasmínka bude mít rok. A to jako fakt, protože už je zas 13. a ten únor je strašně krátkej… Tenhle měsíc byl ve znamení zubů a různých změn. Přemýšlím o tom a říkám si, jak je možné, že některé změny si to dítě zařídí vlastně úplně automaticky samo a tak strašně jednoduše. A některé – ve vašich očích – drobnosti, způsobí úplný rozklad osobnosti malého tvora i vás. Třeba jenom když jsme se rozhodli dát postýlku dolů a zavřít bočnici. Najednou bylo postaráno o usínací a spací třídenní horor. Jasně… si řeknete 3 dny … co je to 3 dny. Ale kdo to zná, tak ví, že občas si říkáte, že nevydržíte už ani minutu. Kdyby tu postýlku Bárt nemontoval do té spodní pozice půl dne půjčenou akuvrtačkou, tak ho donutím to udělat už během toho prvního usínání… Naštěstí si to sedlo. A takhle o tom pořád přemýšlím i ohledně kojení. Chci brzo odstavit, ale pořád si říkám, jestli náhodou nepřijde den, kdy si Jasmínka tak nějak sama řekne, že už je na to velká. Nebo jestli to budou prostě 3 úplně strašný dny a noci, na který si nikdo za pár […]

Pokračovat ve čtení