Můj (vysněný) porod II.

Tak už máme uzlíčka doma. Jmenuje se Jenovéfa Amálie a narodila se v úterý 17.9. ve 4:32.  Minule jsem se o porodu odvážila napsat až skoro rok poté… tentokrát bylo všechno jinak. Bart to zhodnotil asi takhle… minule, to mi tě bylo líto, to jsi byla obětí porodu a medicíny. Tentokrát jsem ani nebyl nervózní, ty sis to prostě nalajnovala a tak to bylo. A ono fakt že jo. Před porodem Pár týdnů před porodem jsem psala, že se ještě necítím ready, a tak to taky bylo. Nepřišla jsem si připravená ani psychicky ani fyzicky. Přemýšlela jsem spíš co Jasmínka, co Jenůfka, jak to bude, nebude, jak to uděláme. Je to logické, že se to takhle člověku honí v hlavě. A pak taky že už zkušenost s porodem máte a nevíte, jestli je to vlastně výhoda nebo ne.  Chodila jsem na přípravu na akupunkturu, kde jsem si vždycky krásně odpočala 20 minut, jenže potom to zase byl koloběh a tok myšlenek a běžnej den s Jasmínkou, během kterého jsem neměla na porod ani pomyšlení, zvlášť ještě v situaci, kdy jsme doma řešili i jiné vážné věci. Knížka Jakmile jsem vstoupila do 39. týdne, řekla jsem si, že se začnu taky […]

Pokračovat ve čtení

Třetí trimestr

Ještě není u konce, ale už se to pomalu a jistě blíží a až u konce budu, tak už si možná ani na konec těhotenství nevzpomenu. Vlastně by mě ani nenapadlo, že budu takhle “dlouho” těhotná. S ohledem na minule a na to, že se od začátku honím za Jasmi… ale je to jen důkaz, že každé miminko je jiné, každé těhotenství jiné a i můj mindset je tentokrát úplně jiný. Tak jak většina maminek trpí nejvíc v prvním trimestru, pokud mají silné nevolnosti a potom ve třetím kvůli velkému bříšku, otokům, tlaku, dýchání a kdoví čemu, já musím říct, že si to těhotenství tyhle poslední týdny konečně užívám. To se mi nikdy nestalo. S Jasmínkou jsem neměla ten pocit ani týden nebo ani den a tentokrát jsem měla spíš dojem, že “tolik netrpím”. Pořád jsem si ale říkala, jak si někdo může to těhotenství UŽÍVAT, to přece ani nejde a jestli jo, tak fakt závidím. Tyjo a ono to fakt existuje. Nemůžu říct, že by úderem 28. týdne přestaly všechny bolístky, tlaky, strachy a problémky, ale postupně se cítím líp, silněji, méně unavená atd. Stydká spona nebolí, bedra nebolí, břicho netlačí, dítě nekope zuřivě, v noci spím. No jasně […]

Pokračovat ve čtení

Bugaboo Bee

Tak my máme doma nový přírůstek a ještě to není miminko, je to kočár Bugaboo Bee 5. Kde začít. No asi od toho, proč jsem se rozhodla koupit kočár, když doma čeká dvojkočár. Důvodů bylo hned několik. Jak jsem psala v recenzi na Donkey – je boží, ale je dost těžký na moje věčné nabalování a vybalování z auta s břichem. Takže jsem po prodeji Cybexíka pořád drandila s tou Muscou, co jsme koupili jen jako dovolenkové golfky. Nechci si na ně stěžovat, ony účel pořád plní a zejména za tu srandovní cenu. Na dovču je zas vezmem, využijeme na chatě a u prarodičů a kdoví kde ještě. Jenže jsou prostě dělané na “přebíhání” a na chodící dítě, které si jde občas odpočinout do kočáru nebo se jen vyspat, ne na full time servis ve větru dešti štěrku.  Proč kočár a proč Beečko Začala jsem pokukovat po Bugaboo Bee, přišlo mi super, že sporťák jde vyklapnout a místo toho jde přicvaknout hluboká korba, jde tam dát stupátko, jde hezky rychle složit, není velký. Tedy na případy – Jasmi jde na hlídání, má svůj kočár. – Jdeme vedle na písek, Jasmi jde po svých, mimi v kočáru. – Jdeme na prochajdu, […]

Pokračovat ve čtení

18 měsíců

Jasmínka měla včera svátek, protože krom Jasmínky je taky Rosálie a za pár dnů má taky rok a půl. Za ten půl rok toho stihla tolik, že se nám tomu ani nechce věřit. Dokonce i za ty dva měsíce, kdy jsem psala shrnutí naposledy. Jsou dny, kdy si večer říkáme, že od rána “dospěla” o dva týdny. Pozorujeme ji, jak si hraje, jak vozí svoje miminko panenku v kočárku, chová ji, dává jí pusinky, jídlo, pití, dělá ššš, když má spinkat. Tenhle človíček, kterej byl ještě před pár měsíci sám miminkem. Pozorujeme ji jak jí, bez toho aniž bychom měli jakékoliv ambice nebo představy, ze v roce a půl bude jíst sama. Pozorujeme ji, jak sama večer usíná v té velké posteli, i když ještě před chvilkou jsem brečela vyčerpáním a zoufalstvím z toho večerního uspávacího prso-postýlka-prso-postýlka martyria. Pozorujeme ji, jak krásně chodí, jako kdyby to snad nebyl měsíc, ale rok, i když jsme před pár týdny večer na gauči hodnotili, že to do narození sestřičky asi ani nestihne. Překvapuje mě, jak se mazlí s bříškem, jak ji najednou popadne nálada a běží dát bříšku pusinky, nosí “mu” jídlo, pití. Jako kdyby fakt chápala, že je tam malý tvoreček, že […]

Pokračovat ve čtení

Příprava na porod

V úterý jsem byla v nemocnici na prvním monitoru, takže už se to nezadržitelně blíží, a tak mě napadá, jestli vlastně ještě umím rodit. Přijde mi, že ne. Jeden večer mě bolel podbříšek a Bart hned… “Jedeme? Ježíši, vždyť já nevím, jak se dýchá.” Jenže problém je, že já jsem to taky zapomněla. Jak se dýchá, jak se tlačí, jaký to je 😂. No prostě jak se rodí. Ono je to asi dobře, že takhle zapomínáme. A možná si to taky vybavím až půjde do tuhýho. Nevím. Přípravné kurzy?! S Jasmi jsem chodila na kurz příprava na porod, plus na psychoterapii kvůli klaustrofobii. Se asi smějete, ale já do té doby jela ve výtahu jen párkát, a to na místech, kde to jinak moc nešlo. Třeba v hotelu v Chicagu, kde jsme bydleli ve 24. patře. A taaak. Takže výtah byl fakt problém. Teda spíš dítě a kočár bez výtahu by byl problém. Přípravu na porod jsem tehdy (ne)absolvovala ve Větrníku v Brně a můžu doporučit. To ne v závorce je proto, že kvůli hospitalizaci jsem nestihla všechny lekce. Kvůli absenci lektorky a přehazování kurzů jsem ale zrovna chyběla na nějaké prostřední pasáže, takže jsem vlastně o tolik nepřišla 😂. […]

Pokračovat ve čtení

Bugaboo Donkey – minirecenze dvojkočáru

Tak už s námi nějaký týden jezdí. Opravdová zatěžkávací zkouška ho teprve čeká, ale i tak – zabydlel se u nás Oslík zatím ve verzi MONO a je to fakt sympoš.  Obecně dvojkočáry Je to trochu věda asi, někdo neřeší, jiný řeší, někdo kupuje až dle situace. Jasmi začala chodit před 3 týdny ani ne, takže to rozmyšlení bylo o to jednodušší. Chodit by nechodila, na skejtíku by nevydržela, respektive by utíkala všude  jinde, v kočáru i usíná atd. Dvojkočáry jsou různé. Sedátka vedle sebe, za sebou, nad sebou. Asi spis záleží na možnostech – cenových, kapacitních, rozměrovch. I na možnostech vás a vašich děti. My jsme měli celkem rychle jasno.  O Bugaboo Donkey Donkey je kočárek, který se dá upravit na verze: TWIN – dvojkočár – dvě hluboké korby, dvě sportovní DUO – sourozenecký kočár – jedna hluboká, jedna sportovní MONO – jedno dítě a takový nákupní košík Ve verzi MONO – to máme do narození malé teď my – vozím jednu sportovní korbu a nákupní košík vedle. V této verzi je o něco širší než běžný kočár, ale vejde se nám všude. Dost často se mě někdo ptá – a místo tohohle se ti vejde ještě dítě? Tak ne, nevejde, […]

Pokračovat ve čtení