Jak vysvětlit dítěti, že se něco nedělá/nebo dělá?

Tohle začíná být takový ten věk… dítě už si všechno, co dělá i co děláte vy, moc dobře uvědomuje. A některé věci, které dělá nejsou správně. Jiné zase odmítá, i když jsou nutné. Jenže co s tím. Upřímně v tomto se fakt plácám, nevím si rady, mateřská intuice selhává. Ani bych neřekla, že je to nějaké období vzdoru. To až přijde, tak to asi dost poznám. Tohle je jen prostě zkoušení. Jasmínka zkouší, co umí, co neumí, co může a nemůže, zkouší reakce a trpělivost. Jdu si jenom vyčistit zuby a když se vrátím z koupelny, tak tahle holka, která ještě ani nechodí, stojí na stole a strašně se tomu směje a prstíkem na mě kroutí a říká NENENE. Kolikrát za den jí říkám NENENE NA TEN STŮL SE NELEZE. Ale ona je to dost zábava a dělat pak na maminku prstem NENENE taky. Tak Jasmínce vysvětlím, že na ten stůl se opravdu neleze, je to nebezpečný, spadla bys, udělala bysis bebino. Divej, jaký má máma bebino (to je pravda, já takhle běžně v třetím trimestru padám i s kočárem:D). Jenže jí je to úplně jedno, dám ji dolů a za 7 vteřin na ten stůl už zase leze. Když […]

Pokračovat ve čtení

Pomocníci v těhotenství

Taky je máte ne? Takové ty věci, se kterými je to těhotenství aspoň trochu zvládnutelné :D. Já mám pár pomocníků, na které nedám dopustit. Největší pomocník je Bart, to fakt. Ten pomáhá nejvíc, i s Jasmínkou i s domácností. Když to jde. Takže se teď každý den těším, až už dofrčí z práce a já se natáhnu na gauč. Ale krom něj mám ještě pár věcí, které si můžete pořídit taky :D. Kojící polštář Já se bez něj prostě nevyspím, ani si nelehnu na gauči. Mám doma 3, se u nás nějak během minulého těhotenství a kojení sešly. Měkký, střední a tvrdší :D. Měkký je na ňuchňání a na podestýlání bříška na boku, ale na kojení byl k ničemu, tužší už jsou dobré i na kojení, protože miminko na něm drží a nepropadá se. Je mi jasný, že zas spousta žen to nikdy nevidělo, doma nemělo a vyspaly se i nakojily v pohodě :D. Ale pro mě prostě božskost, nutnost, nezbytnost. Podpůrný těhotenský pás na bříško a záda Někdo to má víc kvůli bříšku, někdo kvůli zádům. Je to jedno, ale já bez toho už nevyrážím z domu. Já se zádama dobrý, ale malou mám zase strašně dole a dělá […]

Pokračovat ve čtení

16 měsíců

Takový velký dítě my už máme doma, to není možný. Fakt ne. Už není ani trochu miminko. A je to teď strašně prima většinou, protože už se umíme na spoustě věcech domluvit. Už na té druhé straně někdo přijímá a chápe… ne 100 % případů a taky dost často záleží, jak se jí chce to chápat/pochopit, ale většinou to funguje. Jsou to teď pořád velké skoky, co se dějí. V komunikaci, v režimu, spaní. A mně se konečně tak nějak ulevilo, to píšu úplně otevřeně a upřímně. Doteď jsem měla pocit, že když něco o minutu nestihnu tak, jak si to přeje Jasmínka, tak jsem posrala – s prominutím – jí i sobě celej zbytek dne. Nedáš spát přesně v TU chvíli, tak už neusne, nebo je protivná, nebo usne později a pak neví, co s dalším spánkem, nebo usínání trvá hodinu. Nedáš jídlo přesně v TU chvíli, tak ji pak bolí bříško v noci, nebo je protivná, nebo se v noci budí víc na mlíko. Usne ti omylem v 19:00 v autě, když jedeme od našich a i když jí po 5 minutách vzbudíš, tak máš zadělaný na veselý večer do půlnoci nebo největší protivnost na světě. Potřebuješ jít […]

Pokračovat ve čtení

Můj druhý trimestr

Tak je to tady, jsme v cílové rovince. Ještě není teda až tak cílová, ale mám dny, kdy fakt už jen odpočítávám do konce. Netrpím zdaleka tolik, jak s Jasmínkou, ale občas mi přijde, že trpím taky dost :D. Někdy se to nějak naskládá a už se vzbudím a bolí, tlačí mě břicho fest, malá do mě buší všema končetinama, Jasmínka do mě vlastně taky buší, i psychicky 😀 pak to vedro, únava… to jsem pak celkem na zabití… Ohlédnutí za druhým trimestrem teď Druhý se říká, že je nejlepší. Není vám už zle a ještě to není tak hrozné jako ve 3. Mně ale přijde, že to zatím mám celé těhotenství takové nahoru, dolu. Možná je to i kvůli náladě Jasmi, podle které se pak často řídí i nálada moje, pak taky počasí a tak nějak vesmírné síly.  I ve druhému trimestru se mi nevyhly nějaké zdravotní problémky a situace k řešení.  Potkala mě střevní chřipka i s odvozem záchrankou. Pak to nepříjemné asi 3 týdenní nachlazení. Mezitím jsem řešila, že mi začalo opět – jako s Jasmi tvrdnout břicho -, bolela mě stydká spona, jak se roztahuje, začaly se mi dělat křečáky na tříslech a čípek se zase […]

Pokračovat ve čtení

Dovolená s miminem a břichem

Asi nejsem nejpovolanější člověk, který by měl psát o cestování s pupíkem a dítětem. Pravdou je, že s pupíkem jsem byla s Jasmínkou v 7. týdnu a potom v 18. letecky u moře. Potom už jsme nikam necestovali. Teď podruhé jsme byli dvakrát na horách v 10. a 14. týdnu cca už nevím přesně. A pak až teď.  Osobně strašně obdivuju, když někdo zabalí dvě, tři děti a ještě břicho a tralalá po světě kamkoliv. Já jsem větší posránek a Bárt ještě tak „na třetí“. Vloni s malou Mínkou jsme nikde nebyli. Já jsem chtěla, ale Bart řekl, že letadlem prostě ne s tak malým mimčem, jedině autem. Jenže to s Jasmi nešlo zrealizovat. Stačily mi ty nervy v autě, když jsme jeli na koupák nebo na chatu. Dál jsem si to nedovedla představit, ani kdybychom jeli přes noc. Nakonec ta vedra tady bohatě stačila a je pravda, že by to byl relax pro nás – a to možná ani ne až tak, ale Jas by z toho neměla vůbec nic. To fakt až letos.  No každopádně máme pár cestovatelských poznatků.  Pojištění Jak už jsem psala minule, dovču si můžete pojistit, pro případ, že byste nejeli, a to komplet, i když […]

Pokračovat ve čtení

Jak jsme skoro neodjeli, nakonec odjeli a bylo to boží

Nechtěla jsem psát moc v průběhu naší první velké dovolené – letadlem na Krétě. Zaprvé jsem chtěla odpočívat, ale zejména nechtěla jsem nic zakřiknout. Od té doby, co se narodila Jasmínka mi přijde, ze každý slovo zvažuju tak 6x, protože jakmile něco vyslovím… občas na to stačí jen pomyslet, tak už se to stane. A dvakrát. Než jsme odjeli, tak nás přepadla nějaká nemoc. Doktor říkal, ze je to banální virózka a že je to hned pryč a ať k moři jedeme, že to tam hezky doodejde. Abych pravdu řekla, tak to byla zas jedna z nejpřísnějších nemocí, co mě zatím potkala. Teda já jsem nikdy nemocná nebývala, to prostě přišlo až s Minuškou a musím říct, že je to děsný. Ty dětský bacily to je úplně jiná odrůda. Děsný je většinou i vydržet se mnou. Ten týden před dovolenou to byl celkem nadlidskej úkon pro Bárta, na druhou stranu a na moji omluvu… nemocný děcko, nemocná já a do toho těhotná a Bart ten týden zrovna měl dost pernej program, včetně zapíjení malého přírůstečka kamarádů atd. Prostě to se takhle sejde se vším všudy. Já jsem to nesla dost těžce a Jasmi taky. V noci se nespalo, přes den […]

Pokračovat ve čtení