My tady máme zas “takový období”. Tohle období pro jistotu spočívá v tom, že Jasmínka najednou špatně spí a strašně se vzteká. Dnes o spaní.
Spaní
Po odstavení jsme byli nadšení. Budila se jednou cca kolem 4 na mlíko, někdy ani to ne. Ale když jo, dala si mlíko a spala hned dál.
Problém začal tak nějak nenápadně a postupně. Nejdříve přes den. Už bych ani nenapočítala, v jakých různých časech chodí Mínka přes den spávat. To je totiž furt nějaká změna. Záleží na tom, v kolik vstane, pak pravděpodobně na hvězdné konstelaci a následně na tom, jak dlouho vlastně spí v noci, případně ten první spánek. Za poslední měsíc a něco jsme si už vyzkoušeli skoro všechny možné scénáře. Spánek jednou, spánek třikrát, spánek dvakrát. Spánek jeden dlouhý, jeden krátký nebo naopak. Spánek dvakrát krátký. Vstávání v půl 6, vstávání v 8. Usnutí v 8, usínání v 10.
Nepochopte to tak, že děláme s Jasmi nějaké experimenty. To ona je dělá s námi, my se snažíme to nějak korigovat. 😀
Jenže se to zdá trochu jako marná práce.
Tenhle článek totiž píšu v sobotu v 5 ráno, kdy Jasmínka předchozí den šla spát dvakrát na půl hodinky a usla v 8. Pozor to je rekord, to naposledy usla asi ve 3 měsících. Ale rekord k ničemu. Dvě mlíka a od půl 4 vzhůru, až v 4:45 jsem byla donucena jít si hrát do pokoje, protože to nemělo význam.
Tak Jasmínka si hraje, já jednou rukou stavím komíny a posouvám hejblátka v knížkách, druhou rukou v mobilu hledám ty spánkové poučky.
Dlouhý spánek přes den – chyba. Si dovolím říct, že ta půl hodina běžně nestačí ani k tomu, abych kočárem někam dojela, sedla si tam a dala kafe. Respektive většinou to stihnu až po tu objednávku. A jelikož je Jasmínka kliďas, tak co jsem stihla objednat, rychle vhrknu do sebe a pádíme někam pryč, nebo testuju výdrž ostatních, sebe i Jasmi a zkouším si užít aspoň 5 minut sedu a to cappuccino, než mi slečna J. začne závidět tu pěnu a musím jí objednat taky (samozřejmě jen to napěněný mlíko) a když to nepomůže, tak kvaltujeme stejně rychle pryč. No to sem ale nepatří….
Prostě jen dlouhým spánkem přes den to není.
Máme to zredukovat na 1, ale ono to samo nejde, to si přece to dítě musí nějak posunout samo. Aspoň trošku. Občas, když vstane trošku později, tak sama od sebe chce jít spát až tak v 1. Jenže když vstane dřív, tak už kolem 9 pomrčkává a chce ještě dopolední zdřím. A bez toho to nejde, jako přemluvit, že spát nepotřebuje, se nenechá.
Jenže pak to občas selhává taky na drndání. To drndání a chození já už prostě odmítám. Potřebovala to jako malé mimi, ale teď už dávno ne… a najednou zase jooo???? Když usne, tak si chci aspoň chvilku sednout a odpočinout… nejen že chci, ale já musím, jinak ten den nedám. Tvrdne mi břicho, není mi dobře, večer už se jen plazím. Ne fakt ne, musím mít energii jak na minimimi, tak i na Jasmi hrátky, a tak pokud možno hledám místo, kde spočnu, než se začnou vrtět nohy.
Tak prý chodí brzo spát, ještě není připravena na spánek. Ať se děje cokoliv, Jasmi neusne dřív než o půl 9, to teda jen v pátek a jak to dopadlo… ne prostě má nějakou záklopku, že to nejde. Vydrží od půl 8 klidně neskutečně mrčet, ale ne nepůjde. Pokud šla spát druhý spánek nějak později, nebo není dostatečně vyblbnutá, tak jde klidně až k té 10. Což si nemyslím, že je tak moc brzo 🤔🤨.
No samozřejmě to může být vším možným – málo v postýlce, hodně v postýlce, málo UM v noci, hodně v noci, hlad, žízeň, plný bříško, prdíky.
Já bych to svedla na období, zuby, vývojové změny mozku (třeba začne konečně chodit?🤔😄), hvězdy, úplněk….
Dneska byla Jasmínka poprvé v mimiškolce u kamarádky na hlídání a unavilo ji to tak, že tam dokonce usla asi na 2 hodiny :D. Bez drndání. Bez ničeho. Tak chápete to někdo? 😀 😀 😀
