• Domů
  • Úvodem
  • Blog
    • Rady a tipy
    • Těhotenství
    • Porod
    • Kojení
    • První rok
    • Recepty
  • Kontakt
První maminka … - … v okolí a její první miminko První maminka … - … v okolí a její první miminko
… v okolí a její první miminko
10. 5. 2018

Jak přežít šestinedělí – část 2.

První rok/Rady a tipy
Jak přežít šestinedělí – část 2.

Ve včerejším článku jsem nakousla několik bodů, které jsem si odnesla z šestinedělí, nebo řekněme z prvních dvou měsíců sžívání. Je toho mnohem víc, ale tyhle poznatky mi přijdou stěžejní.

1) Nemít sama strach

Budu mít problémy s kojením? Bude miminko hezky přibírat? Budu vědět, jak se postarat? Budu hysterická a ubrečená? Vyspím se ještě někdy? Změní se vztah s partnerem?

Jo asi vás nějaká ta nepříjemnost potká, ale dopředu nevíte která a kdy nebo jestli vůbec. Každé miminko je jiné, a tak nedává smysl se stresovat dopředu. Užívejte si přítomnosti. Každé chvilky, která přináší něco nového. Najednou je za vámi první den, týden, měsíc, dva a všechno je jinak. Je jasné, že mírná obava z něčeho nového k tomu patří. Ale rozhodně nemějte strach…

2) Nenechat se strašit

Tohle souvisí s bodem číslo jedna. Ale zatímco v předchozím bodě se do špatné situace dostáváte sama, tady vás do ní bohužel staví ostatní. Rodina, kamarádky… nedělají to schválně, občas to myslí ze srandy nebo jen tak to „plácnou“. Já například pořád slýchávám “joo teď to máš ještě dobrý, ale počkej až…” doplňte si libovolně.

kdy přijde prořvaná celá noc?… kdy mi dojde mlíko?… kdy budu mít mastitidu? … kdy přijdou koliky? …kdy začnou růst zuby? 

Po dvou nebo třech týdnech jsem začala tyhle věty ignorovat a od té doby jsem se začala cítit mnohem líp. Nenechte se stavět do role, kdy se bojíte, co přijde druhý den nebo příští týden. Platí to stejné co výše – třeba nic z toho nikdy nepřijde, nebo přijde úplně něco jiného.

3) Všechny emoce jsou v pořádku a láska roste každým dnem

“…když se na tebe potom usměje, odpustíš mu celou prořvanou noc.” “…když ti miminko po porodu dají na bříško, zapomeneš všechnu bolest.”

Jako těhotná nebo ne-mamka si to nějak nedokážete představit. Skutečně může existovat taková láska, díky které všechno špatný rychle zapomenu? Jo může. Jakmile miminko s vypětím sil uspíte a dáte si pár minut oddech, už byste ho nejradši zase šla vzbudit, aby se na vás těma kukadlama koukalo. Je to taková láska, která vás nutí všechno ostatní odsouvat na druhou kolej a neustále zapomínat na jakákoliv negativa.

Ale pokud se u vás tyhle emoce nedostaví hned po porodu nebo v prvních týdnech, nebojte se, nejste špatná máma. Emocí a nových zážitků je tolik! Já jsem měla první dny ze všeho smíšené pocity. Měla jsem vedle sebe bezbranný dvoukilový uzlíček a přemýšlela, že jeho osud je v mých rukou. Chvilkama se mi i stýskalo po tom starém já… bez břicha, bolavých prsou. Po tom já, které si může kdykoliv dát kávu, kýbl džusu nebo zelí… které se může vyspat kdykoliv chce, nebo si vyrazit do města nebo zaběhat. Ale tohle brzo pomine a ta láska sílí a roste každým dnem. Jenže to se fakt nedá vysvětlit, dokud to nezažijete.

4) Vyřazovací metodou zjistit, proč pláče

Důležité je si uvědomit, proč takhle malé miminko pláče. Není to dvouleté ukňourané, špatně vyspané nebo nevychované dítě. Je to malinkaté miminečko ve vaší náruči, které se před chvilkou narodilo a neví, co si samo se sebou počít.

Je mu zima/teplo, má plnou plínku (obtěžuje jen některé děti), má hlad, trápí ho prdíky, trápí ho grkánci, chybí mu prostředí v bříšku, je ospalé. Tohle jsou důvody, proč vaše miminko pláče. Nepláče, že ho bolí kolínko, nebo že mu sebrali lopatičku na písku, nebo že jste mu nekoupila kokino. Zatím ne. Takže nejlepší je jít vyřazovacím způsobem. Víc o tom bude v příštím článku.  

5) Zapojit rodinu a manžela

Když přijedete s prckem z porodnice, naučte tatínka přebalovat, koupat, chovat. Všechno mu hezky ukažte a vysvětlete. Tatínkové mají často obavu, že nebudou s miminkem manipulovat správně a potom se tomu vyhýbají. Ukažte jim, jak to dělat a dodejte jim důvěru. Uvidíte, že potom sami rádi pomůžou, když budou vidět, že je s nimi miminko spokojené a vy si nachvilku odpočinete.

Zapojte i babičky a dědečky nebo kamarádky. Pokud chtějí pochovat, povozit, chtějí přijít na návštěvu, nebojte se je zaúkolovat. Zatímco babička chová, vy si můžete dát sprchu, chvilku se prospat, nebo klidně doma uklidit nebo otevřít notebook. Prostě na co máte chuť.

6) Vyhledávat to, co je vám příjemné a co vám pomůže občas vypadnout z koloběhu

Samozřejmě ne na úkor malého prďolky, ale pokud máte chuť jít na hodinku na masáž, ke kadeřníkovi, na manikúru, nebo na procházku, běžte. Jakmile budete miminko najezené a má ho kdo pohlídat, víte, že máte určitě hodinku (možná i víc) čas něco podniknout. Pokud nemá kdo pohlídat a vy se necítíte úplně 100 %, zkuste vyrazit na oblíbené místo, tam kam jste ráda chodila dřív nebo tam, kde si dáte něco dobrého.

7) Netrápit se drobnými „neúspěchy“

Něco si nějak plánujete a najednou je všechno jinak a vy si říkáte, že jste snad špatná matka nebo si kladete otázky, proč zrovna vy. Často se to týká kojení nebo psychomotorického vývoje. Chcete kojit a nejde to. Mlíčko není, máte vpáčenou bradavku, mimčo neumí dobře sát… Řešíte to s laktační poradkyní a stejně nic. Každou maminku tohle moc trápí. Ale poznáte na ulici člověka, který byl kojený a který byl na umělé výživě? Pravda je taková, že ne. Takže pokud to nejde, netrapte se tím víc, než je zdrávo. To stejné platí i o vývoji. Ještě nedrží hlavičku, ještě se nesměje, ještě se neotáčí – drobné odchylky jsou naprosto v pořádku.

8) Režim je důležitý, ale ne za každou cenu

Je to občas těžké. Sama jsem si občas zajásala, že hurá máme režim a další den bylo všechno jinak. Zkuste ale aspoň dělat takové malé rituály. My jsme začali tím, že koupačka je každý den mezi 6 a půl 7. Jasmi koupání zbožňuje. Dále většinou dvě dvouhodinové procházky venku, někdy to ale vyjde jinak. Každej den je malinkato jinej a přibývají další činnosti. Teď jsme třeba přidali ranní cvičení, čtení a pasení koníků. Časem toho je víc a víc a tadá režim je na světě.

9) Zkoušet a míň číst

Tohle je asi to nejzásadnější. Rady na internetu nebo od vašich maminek a babiček jsou sice fajn, ale každé miminko je jiné a zabírá na něj něco jiného. I vy jste jiná než jakákoliv maminka na internetu nebo vaše máma či tchýně. Jinak budete snášet únavu, jinak budete snášet hormonální výkyvy, nebo všechny změny, které se budou odehrávat. Takže prožívejte a zkoušejte. Vy to víte a poznáte nejlépe.

Mohlo by vás zajímat

Miniškolka
11. 11. 2019

Miniškolka

Šestinedělí 2
31. 10. 2019

Šestinedělí 2

Měsíc s námi
17. 10. 2019

Měsíc s námi

Podzimní a zimní hadříky
7. 10. 2019

Podzimní a zimní hadříky

Sžívání s holkama
1. 10. 2019

Sžívání s holkama

Můj (vysněný) porod II.
23. 9. 2019

Můj (vysněný) porod II.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7 + twenty =

První maminka

Blog maminky maminkám

Blog maminky maminkám

Jsem manželka, dcera, vnučka, kamarádka a nově taky máma.

Kategorie

  • Rady a tipy
  • Těhotenství
  • Porod
  • Kojení
  • První rok
  • Recepty

Novinky emailem

Odebírejte novinky

Mrkněte na Instagram

  • Kdybych si na lavičku sedla vedle sebe já před Jasmínkou “nemáma”, já s Jasmínkou “jednomáma” a já “dvojmáma” s Jasmínkou a Jenůfkou, myslím že bych v takové společnosti snad ani sedět nechtěla. Asi bych se dost podivovala nad svým přístupem a názory. Dost často bych sama se sebou nesouhlasila, možná bych si se sebou ani nerozuměla nebo nechtěla názorům svého pozdějšího já věřit.
Jako nemáma bych tvrdila, že tohle nikdy svým dětem nedovolím a tohle dělat určitě nebudu. Jako dvojmáma bych občas vyhrnovala obočí nad tím, jak jsem jako jednomáma některé situace řešila. A naopak bych zase nikdy nevěřila, že budu doublemamka tak brzo a že kvůli tomu budu zase spoustu věcí dělat úplně jinak. Jenže život a mateřství zvlášť s sebou přináší občas překvapivé situace a jejich řešení. A tak jsem napsala článek o miniškolce, kam občas Jasmínku vysílám. A o tom, jak se tam Jasmi ocitla a jak mi to občas zachraňovalo a zachraňuje život a nervy ☺️😄.
  • Druhé šestinedělí za mnou. Bylo to dost jiné než poprvé a upřímně jsem za to ráda. To první bych si ani zopakovat nechtěla. 
Než o emočním vypětí to tentokrát bylo o přemýšlení. Jak to všechno rychle utíká a jak ty holky rostou. A taky právě o tom, jak to bylo poprvé a jaké je to teď. A díky tomuhle přemýšlení se ze mě myslím teprve teď stala fakt máma. Prostě jsem přijala tu svoji roli se vším všudy. Poprvé jsem se tomu dost bránila a za žádnou cenu nechtěla, aby příchod Jasmínky ten náš život nějak zásadně změnil - omezil. Jenže ono se to samozřejmě stalo. A zároveň jsem měla pocit, že pro mě to platilo snad 100x víc než pro Bárta, což mě na tom prvním šestinedělí fakt dost bralo. 
No vlastně až teď jsem pochopila, že je to dobře, že každá životní fáze má něco a v té své předholčičkovské by mi stejně teď už bylo těsno a nepříjemno. Takže i když vím, že mi spoustu věcí “venku” utíká, tak zároveň vím, že to pro mě teď nejsou priority. Že teď je ten čas, který můžu trávit s holkama a ten tak strašně rychle běží, celý život pak na to budu vzpomínat. 
Ale zas jako vocaď pocaď. Na manikúru už bych si sakra potřebovala zajít! 😂 
Hlubší rozbor zase v článku. ☺️
  • První měsíc za námi. Je to božan, obrovskej. Jasmínka je taky boží sestřička, která už ale zjistila, že Jenůfka je tady s náma nafurt, že to jako není přechodnej stav, a tak už občas zkouší, jak Jenu i my zareagujeme, když jí bude drtit nohu, rejpat do očiček, škrábat, nebo dávat pusinku zubama. Ale jinak je to s holkama boží. 🥰 Víc jsem zase napsala do článku.
  • Podzim já fakt nemusím, to se o mně ví. Ale co se dá dělat, přijít musí a já stejně vždycky doufám, že bude co nejdýl teplo. A tak se nemůžu divit, že nemám připravený správný oblečení. Pak mi něco podzimního donese pro Jasmi máma, jenže ta donese světlé punčošky, krémové šaty s myškama, šedý kabát a k tomu navrch kabelku a baret. “Mami ale to asi zrovna Jasmínka nevynosí, vždyť ona se vyválí v prvním bahně, který uvidí.” “Však to má až spolu půjdeme do loutkového divadla.” 😄❤️
Tak víc o (pod)zimních hadřících a fusacích zas na blogu.
  • Taková láska to je. Zároveň odpověď na nejčastější otázku, jak nám jde sžívání a jak Jasmínka na Jenůfku reaguje. Jasmi sestřičku zatím zbožňuje a chtěla by ji pořád ňuchňat, mazlit, hladit a pusinkovat. Akorát nezná míru, a tak máme pořád oči a ruce v pozoru a jsme připraveni zasáhnout. Na druhou stranu nechceme Jasmínku nějak víc krotit, aby z toho nebyla špatná a naštvaná. No jinak je to občas mazec a občas stejnej mazec jako dřív 😄☺️🥰. Víc zase v článku.

První maminka

Blog, kde se ráda podělím o zkušenosti z pohledu čerstvé maminky. Co si s sebou vzít do porodnice, jak se připravit na příchod miminka nebo jak zvládat každodenní nástrahy maminkovství...

Nenechte si ujít

  • Porod bez bolesti
  • Výpočet pohlaví dítěte
  • PREVENCE ZUBNÍHO KAZU

Partneři webu

  • Kácení stromů Brno
  • Léčba neplodnosti
  • Fotograf Brno
© 2018 - První maminka v okolí a její první miminko | Všechna práva vyhrazena | Vyrobilo MFÁčko