Co bych udělala jinak? Asi nic!

Moje milounká kamarádka porodila ve čtvrtek malého ťuťínka. Donutilo mě to uvědomit si několik věcí. Největší věc je ta, že pořád a zase nechápu, ze už má Jasmi skoro 8 měsíců. Jak dlouhou a vlastně krátkou cestu už “ušla” a že už to vůbec není to malušenký bezbranný miminko.

Když jsem v šestinedělí jezdila po Řečkovicich, Jasmínka byla nejmenší miminko široko daleko (aby taky ne se slabými 3 kily), potkávala jsem maminky s prckama 6, 7, 8 měsíců. Trošku mě děsila jejich velká hlava a ruce 😀 (jasně, že to bylo jen v porovnání s Jas) a říkala jsem si, že to už bude úplně všechno jinak a je to přece až za sto let… a najednou je to tady a vlastně je to svým způsobem pořad stejný.

Sice pozoruju plnící se pytle s vyřazenými oblečky, ale to je jen taková nepodstatná drobnost, pořád ji vnímám jako malinkatýho šušíka, který se teprve narodil. Jenže najednou se dostává do „věku“, kdy má tu velkou hlavu a kdy by třeba mohla být už starší sourozenec – ne není nic na cestě, ale třeba moje máma měla spolužačky, sestry a nebyly dvojčata, byly o 9 měsíců. 😄 cha. To mě děsí ještě víc než ta velká hlava, pardon. Ale to není podstatný, podstatný je to, kolik času už uplynulo od toho, co jsem já sama rodila a byla v šestinedělí. A tak jsem si to období sumírovala a zjistila jsem, že jsem byla možná trošku rebel, ale udělala bych to všechno stejně. Opravdu nic mě nenapadá. Jasně, ze až přijde druhé dítě, tak to bezpochyby jiné bude. Bude to jiná osobnost, mladší sourozenec, zase o trošku jiná doba, takže jiné rozumy a plus už nějaké pidi zkušenosti. Ale jinak zase budu dělat všechno tak, jak to budu cítit. 

Tak jsem to jen tak stručně zesumírovala:

POROD

• VEDENÍ PORODU
  • Porod mi vedla místní porodní asistentka. Neměla jsem žádnou svoji konkrétní, nikdy předtím jsme se neviděly, neznaly, ale natrefili jsme na úplný poklad a příště bych asi zase chtěla ji a zase bych rodila na stejném místě.
•  DŮVĚRA V PERSONÁL PORODNICE
  • Tohle považuju za úplně klíčovou věc. Vybrat si takové místo, kde mám k lidem a k přístupu důvěru. Ano, občas to nejde – předčasný nebo překotný porod. Ale pokud to jde, tak nemá cenu primárně tomu pracovišti nedůvěřovat. Mně se to strašně osvědčilo, i když můj porod byl poměrně dlouhý a náročný, ani na chvilku jsem neměla pocit, ze něco chci udělat jinak. Bohužel pravdou je, že lokální personál dost často „cizí elementy“ v podobě externích porodních asistentek nemá rád. Takže si ideálně najděte místo, které vám sedne a budete se tam cítit dobře, nebo si najděte porodní asistentku a roďte tam, kde ona má své „domoviště“.
• MANŽEL U PORODU
  • To bylo skvělý, fakt. Chtěla bych ho tam zase. A není potřeba z toho mít strach, naopak beru to jako jeden z nejsilnějších společných momentů, díky kterému i váš partner pronikne do toho velkého momentu, který se právě děje.
• PORODNÍ PLÁN
  • Můj porodní plán byl v hlavě a byl takový, že nevím, jaké je to „rodit“, nevím, jak se budu cítit, jak to bude probíhat, jak to bude bolet, jak to půjde pomalu nebo rychle, jak se bude cítit Jasmínka. Já tomu chci nechat volný průběh podle situace a mojí i Jas kondice. Neříkala jsem na nic dopředu, že tohle nikdy a jedině tohle. Snažila jsem se být připravená na všechny možnosti – že to bude trvat dlouho, že budou nutné intervence v podobě epiduralu, oxytocinu a taky že to třeba nakonec skončí císařem… Zároveň jsem si ale říkala, že dokud to bude všechno ok, tak nic nepotřebuju. Vy, co mě lépe znáte, si možná řeknete, že mám pokroucené vnímání tím, že jsou rodiče gynekologové a porodníci, ale ani jeden z nich mě nerodil, nerodila jsem ani na pracovišti, kde někdo z nich pracuje/pracoval a nerodil mě ani žádný blízký známý/kamarád. Ale ano, pokroucené vnímání mám a to tak, že bohužel vím, jak nebezpečný a těžký porod může být.

PO PORODU

• POPORODNÍ PRŮBĚH
  • Nechali Jasmínce dotepat pupečník na mém břiše, bohužel pupečník byl strašně krátký, takže mi ji museli přidržovat a nedosáhla ani na hrudník 😀 , potom zvážili, změřili. Potom bonding zhruba 3,5 hodinky nebo tak nějak už si nepamatuju. V průběhu bondingu jsme přiložili na kojení, hnedka se přisála krásně.
• PRVNÍ NOC
  • První noc jsem nechala Jasmínku spinkat do novorozeneckém, nechala jsem si ji jen poslat na kojení. Nevěděla jsem, jak mi bude, bála jsem se, že se bolest a únava teprve dostaví. Udělala jsem dobře, protože jsem si docela hezky odpočinula, další noci už jsem jen „hlídkovala“.
• PRVNÍ KOUPÁNÍ
  • V porodnici jsme nekoupali. Na pokojích foukala klimatizace a Jas měla celkem problémy s termoregulací. Udělali jsme strašně dobře – ale přiznávám, že to nebylo z mé hlavy, doporučila mi to sestřička. A doporučuji všem, kteří mají menší mimi nebo zimu na pokoji. Takhle jsme si užili první koupání až všichni spolu hezky v teplíčku a začali jsme budovat tak pozitivní vztah k vodě, že teď je z Míny úplný vodník.
• KOJENÍ
  • Kojení po 2 hodinách. Aaaachjo. Já se jako nedivím, že to v té porodnici vždycky tolik tlačí. Co vám mají říct? Kojte jak uznáte za vhodné? Možná některé maminky neví, co je vhodné, minimálně ze začátku, takže vám dají nějaké mantinely. Ale hlavně se tím neřiďte na minuty. Jasmínka si řekla vždycky sama. V porodnici celé dopoledne spala, klidně 4 hodiny v kuse a bylo zbytečné ji budit, protože stejně neměla chuť a usínala u prsu. Odpoledne zase pila třeba po hodince. Do tabulek jsem si vymýšlela (omlouvám se :D), napsala jsem, že vypila dopoledne 10 a pak už dokonce 20 ml. Sestřičky by mi daly za uši, ale tohle pozná každá maminka sama. Doma i v šestinedělí jsem taky kojila jak jsem uznala za vhodné a zůstalo mi to doteď. Občas to byla hodina, občas 4.
• PŘÍKRMY UM
  • Hodně to tlačili, i když já jsem měla kolostrum hnedka po porodu a mlíko hned 3. den bez problému. Tím že ale Jasmínka byla hodně malá a usínala u prsu, musela jsem ji hodně rejpat do bradičky a budit, plus kojit v polospánku – pokud to šlo. Plus mi říkali, ať dávám aspoň trochu sunaru. Něco jsem jí zkusila přes injekční stříkačku dát, ale stejně si toho moc nevzala. Aaaale v rámci udržení OK vztahů v porodnici jsem řekla, že něco zbaštila a zapsala poctivě do papírů 5ml :D. Sunaru bych se nebránila, než nastoupí plná laktace, tak to opravdu může trvat až 5-6 dní, takže cévkou přes prso – myslím, že bez problému, pokud se miminko po porodu přisálo, neměl by být problém a nemělo by se od prsu odvyknout. Nebo třeba dát jednu dvě porce přes stříkačku. Ale zase nějak na sílu to tlačit, pokud mlíko máte, je prostě nesmysl.

ŠESTINEDĚLÍ

• V NOCI VZBUĎTE PRAVIDELNĚ NA KOJENÍ
  • No nebudila jsem. Pokud máte mimísko, které je hooodně spavé nebo moc nepřibírá, tak je to povinnost. Ale Jasmí si prostě řekla sama, vzbudila se třeba po 4 hodinkách sama, potom už i po 6 a byla úplně spoko. V průběhu dopoledne si třeba zase dala víckrát a před nocí se kojila klidně hodinu a půl. Teď na to vzpomínám, jak krásně v noci spinkala, byl by hřích ji/i sebe tehdy budit :D.
• KUPTE VÁHU A VAŽTE PŘED A PO KAŽDÉM KOJENÍ.
  • Váhu jsme doma neměli a ani příště mít nebudeme. Pediatr, který nás z porodnice propouštěl se mě ptal – „Máte doma váhu?“ a já jen velice opatrně zašeptala, že ne a bála se, že mi řekne, ať ji jede manžel okamžitě koupit… podíval se na mě a říká mi „To děláte dobře, hlavně si ji nepořizujte, protože jakmile párkrát navážíte míň po kojení než před, tak máte zaděláno na zástavu laktace“. A měl pravdu, ničím jsem se nestresovala, všechno jsem to nechala plynout a Mína to hezky dohnala. U těchdle maláčů se to fakt může stát a několikrát se mi to v porodnici stalo, v průběhu kojení si prcnou a hned mají o 5g míň. No na hlavu.
• ODGRKÁVAT NA TYGŘÍKA, NIKDY NE NA RAMÍNKU
  • Manipulace s pidískama je obtížná a nejhorší na tom je, že během 3 měsíců je to zase pryč, dítko je pevné, drží hlavu a u příštího dítěte už zase nebudete vědět, jak s tím křehkým stvořením zacházet. Já jsem byla pro radu i za fyzioterapeutem, nebo jsou různá hezká školení, jak mímo koupat, chovat, nosit, pokládat, zvedat, odgrkávat. Pořád mi říkali, hlavně nenosit v nosítku, hlavně neodgrkávat na ramínku, hlavně nenosit vertikálně, hlavně to hlavně ono. Jenže ve výsledku všechno děláte tak, jak to tak nějak jde. A nic se nemá přehánět.

A zase nejdůležitější rada na závěr. Důvěřujte sama sobě a své vlastní intuici a taky svému partnerovi 🙂