Velká holka – velká postel

Bude to tři týdny, co jsme se dokopali k tomu postavit velkou postel a přesunout Jasmínku do svého pokojíčku. Zvažování Kdybychom nečekali pidižvíčka, asi to neuděláme. Respektive asi bychom to udělali jinak a vlastně ani vůbec nevím jak. Možná by šla k sobě do pokojíčku později, nebo dřív? Možná by tam šla v klasické malé postýlce… Takhle jsme měli v plánu postavit postýlku dlouho,  vlastně jsme ji objednávali někdy po Jasmi narozeninách. Chvilku zabralo, než se vyrobila a potom čekala ve sklepě. Pořád jsme to oddalovali. Zaprvé kvůli našemu možnému stěhování – postel je z masivu a má 80 kg 😀 takže není jen tak ji dotáhnout ze sklepa, složit a za měsíc zase rozkládat – a taky kvůli tomu, že Jasmínka neuměla chodit a slézala z postele a gauče ne úplně ve 100 % případů úspěšně. Jednoho dne se to ve mně ale rozleželo a řekla jsem si, že to musíme udělat. Čím dřív, tím líp. Pokud bychom Jasmi vyšoupli z postýlky a z ložnice až ve chvíli, kdy by přišla domů sestřička, myslím, že by to pro ni bylo náročné a těžko by to nesla. Byli jsme ale připravení i na variantu, že z druhé strany postele přihodíme […]

Pokračovat ve čtení

Jak vysvětlit dítěti, že se něco nedělá/nebo dělá?

Tohle začíná být takový ten věk… dítě už si všechno, co dělá i co děláte vy, moc dobře uvědomuje. A některé věci, které dělá nejsou správně. Jiné zase odmítá, i když jsou nutné. Jenže co s tím. Upřímně v tomto se fakt plácám, nevím si rady, mateřská intuice selhává. Ani bych neřekla, že je to nějaké období vzdoru. To až přijde, tak to asi dost poznám. Tohle je jen prostě zkoušení. Jasmínka zkouší, co umí, co neumí, co může a nemůže, zkouší reakce a trpělivost. Jdu si jenom vyčistit zuby a když se vrátím z koupelny, tak tahle holka, která ještě ani nechodí, stojí na stole a strašně se tomu směje a prstíkem na mě kroutí a říká NENENE. Kolikrát za den jí říkám NENENE NA TEN STŮL SE NELEZE. Ale ona je to dost zábava a dělat pak na maminku prstem NENENE taky. Tak Jasmínce vysvětlím, že na ten stůl se opravdu neleze, je to nebezpečný, spadla bys, udělala bysis bebino. Divej, jaký má máma bebino (to je pravda, já takhle běžně v třetím trimestru padám i s kočárem:D). Jenže jí je to úplně jedno, dám ji dolů a za 7 vteřin na ten stůl už zase leze. Když […]

Pokračovat ve čtení

16 měsíců

Takový velký dítě my už máme doma, to není možný. Fakt ne. Už není ani trochu miminko. A je to teď strašně prima většinou, protože už se umíme na spoustě věcech domluvit. Už na té druhé straně někdo přijímá a chápe… ne 100 % případů a taky dost často záleží, jak se jí chce to chápat/pochopit, ale většinou to funguje. Jsou to teď pořád velké skoky, co se dějí. V komunikaci, v režimu, spaní. A mně se konečně tak nějak ulevilo, to píšu úplně otevřeně a upřímně. Doteď jsem měla pocit, že když něco o minutu nestihnu tak, jak si to přeje Jasmínka, tak jsem posrala – s prominutím – jí i sobě celej zbytek dne. Nedáš spát přesně v TU chvíli, tak už neusne, nebo je protivná, nebo usne později a pak neví, co s dalším spánkem, nebo usínání trvá hodinu. Nedáš jídlo přesně v TU chvíli, tak ji pak bolí bříško v noci, nebo je protivná, nebo se v noci budí víc na mlíko. Usne ti omylem v 19:00 v autě, když jedeme od našich a i když jí po 5 minutách vzbudíš, tak máš zadělaný na veselý večer do půlnoci nebo největší protivnost na světě. Potřebuješ jít […]

Pokračovat ve čtení

Zuby, očkování, nemoci a tak

Poslední týdny jedeme v úplně nestandardním rytmu. Nic nemá řád, režim, pravidla, na nic se nedá spolehnout, nálada se střídá jak počasí.  Jasmi se nakombinovalo vícero věcí, které z ní činí neodhadnutelného tvorečka, na kterého je potřeba ještě 100x více trpělivosti než normálně.  Roste 5 zubů, původně jsem myslela, ze “jen” 4 stoličky, ale přišla k tomu i horní dvojka. To je fakt na palici.    Očkování… jo mohla jsem ho přesunout, ale už máme naplánované i spalničky a ten Prevenar měl být prý předtím. Plus fakt nevím, na kdy bych to přesunula. Ty zuby už rostou 14 dní a jsou venku jen takové první minihrbolečky. Tímto tempem to může růst ještě tak půl roku :D. Po pondělním očkování měla fakt nehezkou reakci, naštěstí to bylo rychle pryč, ale měla horečku, bolely ji asi nohy, protože nechtěla lézt, chodit, jenom ležela a koukala. Normálně by byl člověk i rád, takhle to bylo spíš děsivé.   Chození. Jasmínka už vypadá, že bude každým dnem sama chodit, pořád to chce zkusit, ale má nějaký strach se pustit. To jí asi taky na klidu nějak moc nepřidává. V té hlavičce to musí šrotovat jak blázen. Plus se s tím pojí i různé pády, […]

Pokračovat ve čtení

Petite&Mars: Musca

Máme doma nového člena na 4 kolečkách a jmenuje se Petite&Mars Musca. Je to sympaťák, a tak jsem se rozhodla vám o něm něco napsat. Proč jsme se rozhodli koupit golfáč? Ten nápad vznikl úplně jednoduše, v červnu vyrážíme letecky na dovču, takovoudle první velkou a tahat našeho rybího Cybex šeďáka by byl asi trošku vopruz. Je prostě fakt velkej, takže převozy by byly náročné. Vzhledem k tomu, že ale budeme pořizovat brzo dvojkočár Bugaboo, tak jsme nechtěli kupovat nějaký super truper golfáč. Ani drahý ani dokonalý. Prostě jen levný a lehký. A to se nám s Muškou celkem splnilo. Já jsem spokojená nad očekávání. Vozím teď stále dva kočáry v autě a když někde přistavíme jen tak na rychlovku, tak udělám šup, golfky jsou složené a Jasmi sedí v nich. Nemusím tahat těžký kočár ven a zase skládat složitě zpátky. To stejné když jdeme vedle na písek. Normálně už bychom tam asi došly pomalým krokem, nicméně bohužel zatím stále na kroky čekáme… Případně bych mohla vzít Jasmi do náručí, ale fakt se mi nechce s tím břichem zbytečně tahat. Takže ji vrznu do golfáku a frčíme. Ani jsem nečekala, že ho budu takto využívat. Na druhou stranu Bart ho […]

Pokračovat ve čtení

14 měsíců 

Dokud jsem neměla Jasmínku, tak jsem nechápala, proč mi maminky na otázku, kolik malej/malá má, odpovídají v měsících. Do roka je to tak nějak pochopitelný, ale 14, 17 nebo 20 měsíců? Ježíši kolik to vůbec je, počítám na prstech a v duchu si říkám tak má rok nebo dva nebo kolik, snad bych se ještě smířila s “rok a půl”. Než vypočítám, kolik to těch měsíců je, tak diskuze plyne a já jsem pořád seklá v tomto bodě. Jenže teď když Mínka měla 13 a 14 měsíců, tak jsem si říkala šmankote, vždyť to je úplně jiný dítě než v roce!!! To už není rok, to je prostě 13 nebo 14 měsíců.  Hodně jsem chtěla napsat článek ve 13, ale pak to nějak časově nevyšlo, a tak jsem si říkala, že udělám článek po 2 měsících, že aspoň tam těch změn bude ještě víc.  Jenže překvapivě jak mezi 12. a 13. měsícem jsme měli doma najednou úplně jiné dítě. Zábavné, nekojící se, lezoucí (konečně), chodící s chodítkem a za ruku tak rychle, že se to pomalu nedalo kontrolovat, mluvící svojí řečí a občas i tou lidskou, usínající relativně v pohodě a budící se jednou za noc a celkem s lepší náladou… […]

Pokračovat ve čtení