Petite&Mars: Musca

Máme doma nového člena na 4 kolečkách a jmenuje se Petite&Mars Musca. Je to sympaťák, a tak jsem se rozhodla vám o něm něco napsat. Proč jsme se rozhodli koupit golfáč? Ten nápad vznikl úplně jednoduše, v červnu vyrážíme letecky na dovču, takovoudle první velkou a tahat našeho rybího Cybex šeďáka by byl asi trošku vopruz. Je prostě fakt velkej, takže převozy by byly náročné. Vzhledem k tomu, že ale budeme pořizovat brzo dvojkočár Bugaboo, tak jsme nechtěli kupovat nějaký super truper golfáč. Ani drahý ani dokonalý. Prostě jen levný a lehký. A to se nám s Muškou celkem splnilo. Já jsem spokojená nad očekávání. Vozím teď stále dva kočáry v autě a když někde přistavíme jen tak na rychlovku, tak udělám šup, golfky jsou složené a Jasmi sedí v nich. Nemusím tahat těžký kočár ven a zase skládat složitě zpátky. To stejné když jdeme vedle na písek. Normálně už bychom tam asi došly pomalým krokem, nicméně bohužel zatím stále na kroky čekáme… Případně bych mohla vzít Jasmi do náručí, ale fakt se mi nechce s tím břichem zbytečně tahat. Takže ji vrznu do golfáku a frčíme. Ani jsem nečekala, že ho budu takto využívat. Na druhou stranu Bart ho […]

Pokračovat ve čtení

14 měsíců 

Dokud jsem neměla Jasmínku, tak jsem nechápala, proč mi maminky na otázku, kolik malej/malá má, odpovídají v měsících. Do roka je to tak nějak pochopitelný, ale 14, 17 nebo 20 měsíců? Ježíši kolik to vůbec je, počítám na prstech a v duchu si říkám tak má rok nebo dva nebo kolik, snad bych se ještě smířila s “rok a půl”. Než vypočítám, kolik to těch měsíců je, tak diskuze plyne a já jsem pořád seklá v tomto bodě. Jenže teď když Mínka měla 13 a 14 měsíců, tak jsem si říkala šmankote, vždyť to je úplně jiný dítě než v roce!!! To už není rok, to je prostě 13 nebo 14 měsíců.  Hodně jsem chtěla napsat článek ve 13, ale pak to nějak časově nevyšlo, a tak jsem si říkala, že udělám článek po 2 měsících, že aspoň tam těch změn bude ještě víc.  Jenže překvapivě jak mezi 12. a 13. měsícem jsme měli doma najednou úplně jiné dítě. Zábavné, nekojící se, lezoucí (konečně), chodící s chodítkem a za ruku tak rychle, že se to pomalu nedalo kontrolovat, mluvící svojí řečí a občas i tou lidskou, usínající relativně v pohodě a budící se jednou za noc a celkem s lepší náladou… […]

Pokračovat ve čtení

Takový období…

My tady máme zas “takový období”. Tohle období pro jistotu spočívá v tom, že Jasmínka najednou špatně spí a strašně se vzteká. Dnes o spaní. Spaní Po odstavení jsme byli nadšení. Budila se jednou cca kolem 4 na mlíko, někdy ani to ne. Ale když jo, dala si mlíko a spala hned dál.  Problém začal tak nějak nenápadně a postupně. Nejdříve přes den. Už bych ani nenapočítala, v jakých různých časech chodí Mínka přes den spávat. To je totiž furt nějaká změna. Záleží na tom, v kolik vstane, pak pravděpodobně na hvězdné konstelaci a následně na tom, jak dlouho vlastně spí v noci, případně ten první spánek. Za poslední měsíc a něco jsme si už vyzkoušeli skoro všechny možné scénáře. Spánek jednou, spánek třikrát, spánek dvakrát. Spánek jeden dlouhý, jeden krátký nebo naopak. Spánek dvakrát krátký. Vstávání v půl 6, vstávání v 8. Usnutí v 8, usínání v 10.  Nepochopte to tak, že děláme s Jasmi nějaké experimenty. To ona je dělá s námi, my se snažíme to nějak korigovat. 😀 Jenže se to zdá trochu jako marná práce. Tenhle článek totiž píšu v sobotu v 5 ráno, kdy Jasmínka předchozí den šla spát dvakrát na půl hodinky a usla v […]

Pokračovat ve čtení

Odstavování a odstavení

Kojit, nekojit, odstavit, neodstavit, odstavit úplně bez mléka, odstavit na umělý… Jedno správné řešení neexistuje, jeden ideální čas taky ne. U nás čas nastal minulý týden, ale cesta k odstavení byla poměrně dlouhá. Konec byl ale sladký 🙂 Back in time Abych vše vysvětlila ještě lépe, bylo by dobré se vrátit o pár měsíců zpět. Totiž Jasmínka nebyla nikdy taková ta největší přísavka, jakmile začala pozorovat a objevovat svět, nedala se téměř nakojit. Venku to nešlo vůbec, pořád na něco chtěla koukat, všechno bylo důležitější než mlíko. Máme za sebou i dva bojkoty. Jeden kratší, za to větší. Jeden takový, který z toho vyplynul, že se Jasmí nechtěla cca do 9 měsíců kojit jinak než vleže. Jakmile začala jíst rozumnější dávky příkrmů, bylo to jednodušší, kojila jsem jen tam, kde se dalo lehnout a Jasmi zas byla tak zarputilá, že klidně vydržela i 5 hodin bez mlíka, jen aby ho nemusela pít na veřejnosti.  Večer a v noci se z ní ale stal pijan a cucala jak o závod. Z mé představy a přání – snad budu kojit aspoň do roku –  se rázem stalo – snad se mi ji podaří do roku odstavit. Na druhou stranu, nechávala jsem tomu […]

Pokračovat ve čtení