10 měsíců

Tak je to tady, první kulatiny v oblasti měsíců. Už tady nějaké byly v oblasti dnů nebo týdnů, ale tohle už je velký. Respektive je to pořád stejně malý a zároveň to číslo je dost velký. Vždyť to je zachvilku rok. Nejvíce ten 10. měsíc poznamenala nemoc, respektive 2 nemoci asi 4 dny po sobě. Nemoc Bylo to fakt blbý. Prvně celé svátky, pak 4 dny dobrý a potom onemocněl Bart a od něho jsme to během chvilky chytly taky. O první nemoci jsem psala. Druhá byla o dost dramatičtější, protože měla čtyřicítky a i když u dětí je to „běžná imunologická reakce“, tak stejně při takové věci máte o toho drobítka strach. Nechtěla nic jíst, pohubla, byla hodně unavená. Byla schopna usnout i na rameni, když jsme ji vzali ze sedačky do náruče. Takže jsme leželi všichni 3 a nějak jsme se to snažili přežít, pouštěli jsme si pohádky a filmy a po týdnu dobrý. Spaní přes den O spaní přes den jsem psala také minule hodně. Regulovala jsem to tak, že jsem ji vždy max po hodince vzbudila. Noční spaní se tím výrazně zlepšilo, respektive nebudí se na dvě hodiny a nechce si hrát. Pár lidí mi napsalo […]

Pokračovat ve čtení

První miminkovská nemoc

Všechno nejlepší do nového roku. Ten konec byl opravdu náročný a i když měl Bart hodně volna a byli jsme na Jasmi dva, stejně jsme si vůbec neodpočali. Spíš naopak. Jasmínku totiž přepadla exantemová viróza. Píšu tuhle diagnózu jako úplnou jasnačku, ale pravda je taková, že jsme dlouho nevěděli. Průběh 25. v noci začala mít teplotu, která trvala 3 dny. Mysleli jsme si, že je to od druhého zubu, kterej se tam už rýsuje a vypadá, že se objeví každým dnem, celkem si to šudlila, nechtěla nic jíst, takže diagnóza zprvu jasná. Noci příšerný. Naprosto. I tak jsme se rozhodli, že pojedeme na „chatu“ na Čeladnou. Že tam budeme s našima, odpočineme si, pohůdka. Říkali jsme si, že tři dny teplot… to už musí být zub každou chvilku venku. Teplota sice přešla, ale zub nikde, místo toho najednou vyrážka, a to už jsme věděli, že zubem to nebude. Protrpěli jsme si další noci, ale když říkám protrpěli, tak to myslím tak, že spánek 30 minut, 30 minut hysterickej záchvat, kterej se nedal ničím zastavit. Nechtěla hladit, chovat, kojit, hrát si, spát, ležet, nic. Měli jsme o ni fakt strach. Občas přišel ale takovej blikanec, kdy to zase byla pohodová Jasmínka. […]

Pokračovat ve čtení

Spánkové experimenty

Poslední tři týdny – možná i krapet déle – se to u nás nese v duchu spánkových experimentů. Už jsem několikrát psala… no psala, trošku si spíš fňukala… že Jasmínka v noci nechce spát a že si chce třeba 2 hodiny hrát, nebo že se chce nekonečněkrát kojit, i když přes den do ní nemůžu nacpat mlíko skoro už ani jednou. Když se to noční vstávání opakovalo už několikátou noc po sobě, řekla jsem tehdy Jasmínce, že se mi z ní chce plakat a odešly jsme klasicky spolu do vedlejšího pokoje, kde jsem opravdu pofňukávala celé dvě hodiny. Ono se to vyčerpání totiž nastřádá. Bartovi jsem říkala, že kdybych mohla, tak podám Jasmínce výpověď a že jsem jako matka naprosto vyhořelá. Ale to bylo samozřejmě k ničemu :D. Začala jsem raději přemýšlet co a jak změním. Hrát/nehrát Někdo mi říkal.. „Tak si s ní v noci nehrajte“… ale to prostě nejde, ona spát nechce, buďto brečí a nebo nás píchá do očí, kouše do nosu, pokřikuje, mele bababababa, leze všude možně. Budí nás oba a v posteli ji nejde udržet. Samotnou ji v pokoji hrát nenechám, takže to udělám tak, že nechám B. spát – přece jenom vstává do práce – […]

Pokračovat ve čtení

3/4 roku

Spousta věcí se mění a druhá spousta zůstává stejných. To vnímání času je v tomto ohledu celkem zvláštní. Občas si říkám, jak to ani není možné, že to dítě tak roste a co zase umí nového. Jindy si zase říkám, jestli když přijde ten 10. měsíc, získá Jasmínka přes noc najednou superschopnosti o něco dospělejšího dítěte. A ono většinou ne. A stejně tak se změnilo spoustu a nic během tohoto měsíce. Spaní Spaní v noci stejné – stejně naprd :D. Spaní přes den je už dost často jen dvakrát a občas to uspávání stojí dost za nic, zvlášť to případné třetí, neví, jestli chce nebo nechce, zuří, nadává, má zavřené oči, ale hystericky řve a dělá luk. No, takže se na to dost často vyprdnu a jdeme dom. Jenže pak se dost často zase stane, že si jde lehnout v 8… supeeer, ale v 10 je vzhůru a pak třeba dvě hodiny řádí nebo je umrčená a nemůže usnout… na palici. Takže jestli něco poslední dobou řeším, tak je to tohle, nemůžu najít ideální recept na ty spánky. Zkoušela jsem dělat různé pokusy, napíšu o tom v týdnu ještě článek, ale dopředu říkám, že zatím všechno bylo k ničemu :D. Kočár […]

Pokračovat ve čtení

Jídlo pro batolata

Posledních 14 dnů, možná 3 týdny Jasmínka začala strašným způsobem bojkotovat jídlo. Často se píše – nechce jíst=rostou zuby. A ono fakt, první zub vylezl. Jenže apetit se absolutně nijak nezměnil. Jakmile jsme Jasmi posadili do jídelní židličky, začala se vztekat. Jakmile se k puse přiblížila lžička, hned škubla hlavou na druhou stranu nebo do lžičky plácla. A to jsme se snažili dělat kde-co. Psali: Jakmile překonáte první lžičku, je vyhráno. Nebylo! Zkuste krmit, když bude na čtyřech, nebo na břiše. Pomohlo trochu, ale tak na 2, 3 lžičky, potom zase zamčeno. Zkuste zabavit hračkou, nebo udělat z jídla hru. Vůbec, maximálně hračka plác do lžičky a bordel všude. Zkuste mixovat méně/více. Nezabralo. Zkuste kupované/domácí. Stejný. Hladem neumře, příliš to neřešte. Ano. Jedině to poslední ve výsledku fungovalo. Snažila jsem se od toho odprostit. Nezuřit, že se s tím vařím a chystám a že to nechce. Nabídla jsem 2 jídla, pokud nebyl zájem ani o jedno, tak jsem nenutila, vytáhla jsem ze sedačky a šup běž si hrát. Zkusila jsem třeba za hodinku, za dvě, jestli není chuť. Situaci to samozřejmě neřeší, ale pořád to může být jenom nějaká méně žravá fáze a nebuduje to negativní vztah k jídlu a […]

Pokračovat ve čtení

První zub…

Tak Jasmínka má první zub… a kdo ho objevil? No jistě že ne já, i když jí do té pusy poslední dny/týdny každý večer při/po koupání sahám, jestli už se tam něco děje. Nenee… objevila ho moje mamka dnes dopoledne. Ona má zub.. nemá.. má.. ježiš nemá včera jsem koukala… tak už má, dones lžičku…prosímtě ukaž, no tyvole fakt ona má zub :D. Až mě to rozplakalo. Ani ne tak to, že má zub a že už je to fakt velká holka, ale že nedostanu na šaty. 😀 Jak to probíhalo? Přiznám se, že asi nedokážu zcela rozklíčovat, co jsou běžné výkyvy nálad a co přičíst zubu. Teď máme zase jedno z horších období – noc i den. Noc nekonečněkrát vzhůru, plus k tomu klidně hodinka či dvě, kdy si chce hrát. Přes den usínání=konec světa. Obrovskej řev a fakt to jde ztuha. Stane se, že takhle jezdím a uspávám i hodinku a půl. Jasmínka zuří. A nevím, jestli zuří ještě kvůli tomu, že jsem ji oblíkla, nebo že jí ta kombinéza/bunda omezuje v pohybu – vzhledem k tomu, že jezdí jen na břichu, nebo že jí je zima, nebo teplo, nebo že je unavená, nebo že vůbec není unavená […]

Pokračovat ve čtení