Tak už se aspoň plazí? Joo tak už!

Tak už se plazí. Ale nemáme na to milníkovou kartičku. Asi nepodstatný milník pro tvůrce kartiček. Ale pro nás i pro Jasmi celkem zásadní změna. Na druhou stranu my ty kartičky tolik nepotřebujeme, protože přetočila se na Bártovy narozeniny, plazit se začala na svátek obou babiček a lézt by mohla kdy? Tak Vánoce, Nový rok, nebo pak narozeniny dědy… 😀 asi! Nebo prostě uvidíme, žejo… kdoví kdy to zas bude. Jasmi prostě nespěchá. Zatím se uměla pohybovat různě v kruhu a dozadu. Což znamenalo, že se dostane už na hodně zajímavá místa, ale přece jenom ne všechna. Nejlépe se dostávala pod gauč nebo pod skříň, ale potom už nemohla vylézt zpět. 😀 Včera ale musela vstát v půl 6 ráno, což je při jejím usínání v půl 10 poměrně nezvyklé. Už prostě nemohla dospat, aby mi ukázala, jak to krásně umí. Začalo to takovými dvěma nekoordinovanými přísuny… a večer se už doplazila v podstatě kamkoliv potřebovala. Tedy zase start z 0 na 100, takhle to ona prostě má. Dlouho nic a pak komplet. No tím chci jen říct to, že je to v pořádku, ať to má vaše mimčo jakkoliv. Jasně, že v 8,5 měsících už spousta dětí kolem nás […]

Pokračovat ve čtení

8 měsíců

8 měsíců je zde, teda vlastně pryč, začíná 9. měsíc, achjo nebo hurá nebo nevím. Překvapení Minulý pátek jsme byly na 8M kontrole a první, co mě překvapilo, že za 2 měsíce v podstatě moc nepřibrala a nevyrostla. Na cm furt stejně, ale to fakt myslím, že ji minule blbě změřili, protože to zase skočila 6cm a já fakt vyřazuju neustále další a další věci a kupuju už 74/80. No a na váhu plus 600 gramů, to je prý to normální, jakmile se začnou víc hýbat, tak můžou i zhubnout nebo stagnovat. Plus změna stravy, té zeleninky je přece jenom potřeba víc než toho tučnýho mlíčka. Ale stejně…na to, jak to dítě jí jak kyselina a vysává i mě, tak mě to hodně překvapilo. Pan doktor říkal, že jak ji vidí, tak to asi všechno hnedka zhubne. To bude v jejím případě celkem pravda! 😀 Co mě ještě překvapilo, tak to, jaký je to najednou parťák. Jakože to není už takové to, že koukám pořád na hodinky, jestli už by měla spát, jíst, pít. To dítě se dá trošku oblbnout, zabavit. Třeba jenom koukáním na lidi, nebo klíčenkou, nebo tak nějak. Dá se o trošku posunout spaní, dá se odsunout […]

Pokračovat ve čtení

Co bych udělala jinak? Asi nic!

Moje milounká kamarádka porodila ve čtvrtek malého ťuťínka. Donutilo mě to uvědomit si několik věcí. Největší věc je ta, že pořád a zase nechápu, ze už má Jasmi skoro 8 měsíců. Jak dlouhou a vlastně krátkou cestu už “ušla” a že už to vůbec není to malušenký bezbranný miminko. Když jsem v šestinedělí jezdila po Řečkovicich, Jasmínka byla nejmenší miminko široko daleko (aby taky ne se slabými 3 kily), potkávala jsem maminky s prckama 6, 7, 8 měsíců. Trošku mě děsila jejich velká hlava a ruce 😀 (jasně, že to bylo jen v porovnání s Jas) a říkala jsem si, že to už bude úplně všechno jinak a je to přece až za sto let… a najednou je to tady a vlastně je to svým způsobem pořad stejný. Sice pozoruju plnící se pytle s vyřazenými oblečky, ale to je jen taková nepodstatná drobnost, pořád ji vnímám jako malinkatýho šušíka, který se teprve narodil. Jenže najednou se dostává do „věku“, kdy má tu velkou hlavu a kdy by třeba mohla být už starší sourozenec – ne není nic na cestě, ale třeba moje máma měla spolužačky, sestry a nebyly dvojčata, byly o 9 měsíců. 😄 cha. To mě děsí ještě víc […]

Pokračovat ve čtení

Noční spaní

Poslední dny – noci – s Bártem trošku trpíme. Noční spaní je fakt katastrofa. A ani nevím, jak se to vlastně stalo. Teda vím kdy, přesně začátkem srpna to začalo. Těsně před oslaveným 5. měsícem. Ale jak, proč a co…na to se vlastně od té doby snažíme marně přijít. Do srpna by mě ani nenapadlo, že s tím někdy bude mít Jasmína problém. I jako úplné škvrňátko spala opravdu hezky. Od prvního dne, co se narodila, uměla rozeznávat den a noc. A ať říkal kdokoliv cokoliv, já ji to nechtěla nabourávat, a tak jsem ji ani na kojení v noci nebudila. Mohla jsem si to dovolit, protože hezky přibírala a protože stejně když jsem ji vzbudila, tak si stejně nedala ani jeden cuc. Měla svoji hlavu už od prvních dní na tomto světě. Bylo to marný. Ona sama si řekne, kdy bude jíst a kdy spát.  Jenže srpen…šup…a noční spánek byl fuč. Tehdy to přišlo úplně z 0 na 100. Jasmi UŽ spala celou noc, max jednou kolem 2 na kojení. Najednou přišla noc, kdy byla vzhůru možná 5x, 6x. Říkala jsem si AAAHA no jasný. Přesně vím! Zuby nebo hlad! Zuby to nebyly. Hlad možná, ale na ten už […]

Pokračovat ve čtení

Dnes jsem se překulila. Už?!

Není to teda dnes, je to UŽ týden, kdy se Jasmínka poprvé sama překulila ze zad na bříško. ALE! Fotka, kartička, nálada a čas… to se setkalo až teď. Možná si část z vás teď říká… panebože teprve??? Moje dítě se překuluje už od 3 měsíců. Nebo si říkáte jeee a ta moje/ten můj pořád nic. No a právě o tom tak trošku dnešní článek je. Srovnáváme. Zase. Ale bacha na to. Chodím s Jasmi do tří aktivit – plavání, cvičení a hudební kroužek. (Jo trochu magor.) Všude se potkáváme s dětmi od 5 do 10 měsíců. Je zajímavé pozorovat, jak je každé miminko -BATOLE- jiné. Jedno už v 6 měsících leze, sedí a pokouší se stoupnout a dost brzo se mu to podaří. Druhé ještě v 10 nesedí a s lezením teprve začalo. Jasmínka určitě není ten první typ miminka. A ono to vůbec nevadí. Stejně tak jako jedno dítě má 9 kilo ve 3 měsících a druhé v jednom roce. Ale na to jsem si taky musela přijít. Čím víc mám srovnání, tím víc vidím, že je všechno v pořádku a že každé dítě je jednoduše jiné, ale chodit se jednou naučí všechny. Jenomže! Instagram a různé mami-weby nebo chytré […]

Pokračovat ve čtení

6 a půl měsíce. Fuuu

Možná jste si všimli, že jsem tentokrát vynechala shrnutí šestého měsíce. Na jednu stranu mě to mrzelo, půl roku, takovej milníček, ale nešlo to. Proč? Ještě par dnů před mininarozeninami mi přišlo, ze se vlastně nic moc nezměnilo. Dokonce jsem si říkala, jestli vás vůbec bude bavit článek, ve kterém budu psát, že je to více méně stejné nebo dost podobné, krom toho, že se víc budí v noci a že je s ní větší zábava. Jenže najednou to byla taková smršť změn, že jsem neměla sílu ani odvahu psát jakékoliv “zhodnocení”. Potom už mi zase nepřišlo fér psát o šestém měsíci, když už to bylo skoro 6 a půl a všechno bylo jinak. No a tak píšu dnes. Kdy je to fakt 6 a půl – milníkovou kartičku na 6,5 nemám, takže foto z 6M :D. Za poslední 2-3 týdny to byl fakt neskutečnej nášup změn, ale ve výsledku? Je to taková láska a čím dál větší zábava, že s každou další skvělou minutou zapomínám na noční vstávání a bolavý záda. No však víte co myslím. Spaní v noci V tom byl teď největší problém. Začalo to 5x a stupňovalo se to až k 10 vzbuzením za noc. Pak […]

Pokračovat ve čtení