Třetí trimestr

Ještě není u konce, ale už se to pomalu a jistě blíží a až u konce budu, tak už si možná ani na konec těhotenství nevzpomenu. Vlastně by mě ani nenapadlo, že budu takhle “dlouho” těhotná. S ohledem na minule a na to, že se od začátku honím za Jasmi… ale je to jen důkaz, že každé miminko je jiné, každé těhotenství jiné a i můj mindset je tentokrát úplně jiný. Tak jak většina maminek trpí nejvíc v prvním trimestru, pokud mají silné nevolnosti a potom ve třetím kvůli velkému bříšku, otokům, tlaku, dýchání a kdoví čemu, já musím říct, že si to těhotenství tyhle poslední týdny konečně užívám. To se mi nikdy nestalo. S Jasmínkou jsem neměla ten pocit ani týden nebo ani den a tentokrát jsem měla spíš dojem, že “tolik netrpím”. Pořád jsem si ale říkala, jak si někdo může to těhotenství UŽÍVAT, to přece ani nejde a jestli jo, tak fakt závidím. Tyjo a ono to fakt existuje. Nemůžu říct, že by úderem 28. týdne přestaly všechny bolístky, tlaky, strachy a problémky, ale postupně se cítím líp, silněji, méně unavená atd. Stydká spona nebolí, bedra nebolí, břicho netlačí, dítě nekope zuřivě, v noci spím. No jasně […]

Pokračovat ve čtení

Bugaboo Bee

Tak my máme doma nový přírůstek a ještě to není miminko, je to kočár Bugaboo Bee 5. Kde začít. No asi od toho, proč jsem se rozhodla koupit kočár, když doma čeká dvojkočár. Důvodů bylo hned několik. Jak jsem psala v recenzi na Donkey – je boží, ale je dost těžký na moje věčné nabalování a vybalování z auta s břichem. Takže jsem po prodeji Cybexíka pořád drandila s tou Muscou, co jsme koupili jen jako dovolenkové golfky. Nechci si na ně stěžovat, ony účel pořád plní a zejména za tu srandovní cenu. Na dovču je zas vezmem, využijeme na chatě a u prarodičů a kdoví kde ještě. Jenže jsou prostě dělané na “přebíhání” a na chodící dítě, které si jde občas odpočinout do kočáru nebo se jen vyspat, ne na full time servis ve větru dešti štěrku.  Proč kočár a proč Beečko Začala jsem pokukovat po Bugaboo Bee, přišlo mi super, že sporťák jde vyklapnout a místo toho jde přicvaknout hluboká korba, jde tam dát stupátko, jde hezky rychle složit, není velký. Tedy na případy – Jasmi jde na hlídání, má svůj kočár. – Jdeme vedle na písek, Jasmi jde po svých, mimi v kočáru. – Jdeme na prochajdu, […]

Pokračovat ve čtení

Bugaboo Donkey – minirecenze dvojkočáru

Tak už s námi nějaký týden jezdí. Opravdová zatěžkávací zkouška ho teprve čeká, ale i tak – zabydlel se u nás Oslík zatím ve verzi MONO a je to fakt sympoš.  Obecně dvojkočáry Je to trochu věda asi, někdo neřeší, jiný řeší, někdo kupuje až dle situace. Jasmi začala chodit před 3 týdny ani ne, takže to rozmyšlení bylo o to jednodušší. Chodit by nechodila, na skejtíku by nevydržela, respektive by utíkala všude  jinde, v kočáru i usíná atd. Dvojkočáry jsou různé. Sedátka vedle sebe, za sebou, nad sebou. Asi spis záleží na možnostech – cenových, kapacitních, rozměrovch. I na možnostech vás a vašich děti. My jsme měli celkem rychle jasno.  O Bugaboo Donkey Donkey je kočárek, který se dá upravit na verze: TWIN – dvojkočár – dvě hluboké korby, dvě sportovní DUO – sourozenecký kočár – jedna hluboká, jedna sportovní MONO – jedno dítě a takový nákupní košík Ve verzi MONO – to máme do narození malé teď my – vozím jednu sportovní korbu a nákupní košík vedle. V této verzi je o něco širší než běžný kočár, ale vejde se nám všude. Dost často se mě někdo ptá – a místo tohohle se ti vejde ještě dítě? Tak ne, nevejde, […]

Pokračovat ve čtení

Velká holka – velká postel

Bude to tři týdny, co jsme se dokopali k tomu postavit velkou postel a přesunout Jasmínku do svého pokojíčku. Zvažování Kdybychom nečekali pidižvíčka, asi to neuděláme. Respektive asi bychom to udělali jinak a vlastně ani vůbec nevím jak. Možná by šla k sobě do pokojíčku později, nebo dřív? Možná by tam šla v klasické malé postýlce… Takhle jsme měli v plánu postavit postýlku dlouho,  vlastně jsme ji objednávali někdy po Jasmi narozeninách. Chvilku zabralo, než se vyrobila a potom čekala ve sklepě. Pořád jsme to oddalovali. Zaprvé kvůli našemu možnému stěhování – postel je z masivu a má 80 kg 😀 takže není jen tak ji dotáhnout ze sklepa, složit a za měsíc zase rozkládat – a taky kvůli tomu, že Jasmínka neuměla chodit a slézala z postele a gauče ne úplně ve 100 % případů úspěšně. Jednoho dne se to ve mně ale rozleželo a řekla jsem si, že to musíme udělat. Čím dřív, tím líp. Pokud bychom Jasmi vyšoupli z postýlky a z ložnice až ve chvíli, kdy by přišla domů sestřička, myslím, že by to pro ni bylo náročné a těžko by to nesla. Byli jsme ale připravení i na variantu, že z druhé strany postele přihodíme […]

Pokračovat ve čtení

Dovolená s miminem a břichem

Asi nejsem nejpovolanější člověk, který by měl psát o cestování s pupíkem a dítětem. Pravdou je, že s pupíkem jsem byla s Jasmínkou v 7. týdnu a potom v 18. letecky u moře. Potom už jsme nikam necestovali. Teď podruhé jsme byli dvakrát na horách v 10. a 14. týdnu cca už nevím přesně. A pak až teď.  Osobně strašně obdivuju, když někdo zabalí dvě, tři děti a ještě břicho a tralalá po světě kamkoliv. Já jsem větší posránek a Bárt ještě tak „na třetí“. Vloni s malou Mínkou jsme nikde nebyli. Já jsem chtěla, ale Bart řekl, že letadlem prostě ne s tak malým mimčem, jedině autem. Jenže to s Jasmi nešlo zrealizovat. Stačily mi ty nervy v autě, když jsme jeli na koupák nebo na chatu. Dál jsem si to nedovedla představit, ani kdybychom jeli přes noc. Nakonec ta vedra tady bohatě stačila a je pravda, že by to byl relax pro nás – a to možná ani ne až tak, ale Jas by z toho neměla vůbec nic. To fakt až letos.  No každopádně máme pár cestovatelských poznatků.  Pojištění Jak už jsem psala minule, dovču si můžete pojistit, pro případ, že byste nejeli, a to komplet, i když […]

Pokračovat ve čtení

Jak jsme skoro neodjeli, nakonec odjeli a bylo to boží

Nechtěla jsem psát moc v průběhu naší první velké dovolené – letadlem na Krétě. Zaprvé jsem chtěla odpočívat, ale zejména nechtěla jsem nic zakřiknout. Od té doby, co se narodila Jasmínka mi přijde, ze každý slovo zvažuju tak 6x, protože jakmile něco vyslovím… občas na to stačí jen pomyslet, tak už se to stane. A dvakrát. Než jsme odjeli, tak nás přepadla nějaká nemoc. Doktor říkal, ze je to banální virózka a že je to hned pryč a ať k moři jedeme, že to tam hezky doodejde. Abych pravdu řekla, tak to byla zas jedna z nejpřísnějších nemocí, co mě zatím potkala. Teda já jsem nikdy nemocná nebývala, to prostě přišlo až s Minuškou a musím říct, že je to děsný. Ty dětský bacily to je úplně jiná odrůda. Děsný je většinou i vydržet se mnou. Ten týden před dovolenou to byl celkem nadlidskej úkon pro Bárta, na druhou stranu a na moji omluvu… nemocný děcko, nemocná já a do toho těhotná a Bart ten týden zrovna měl dost pernej program, včetně zapíjení malého přírůstečka kamarádů atd. Prostě to se takhle sejde se vším všudy. Já jsem to nesla dost těžce a Jasmi taky. V noci se nespalo, přes den […]

Pokračovat ve čtení