Dovolená s miminem a břichem

Asi nejsem nejpovolanější člověk, který by měl psát o cestování s pupíkem a dítětem. Pravdou je, že s pupíkem jsem byla s Jasmínkou v 7. týdnu a potom v 18. letecky u moře. Potom už jsme nikam necestovali. Teď podruhé jsme byli dvakrát na horách v 10. a 14. týdnu cca už nevím přesně. A pak až teď.  Osobně strašně obdivuju, když někdo zabalí dvě, tři děti a ještě břicho a tralalá po světě kamkoliv. Já jsem větší posránek a Bárt ještě tak „na třetí“. Vloni s malou Mínkou jsme nikde nebyli. Já jsem chtěla, ale Bart řekl, že letadlem prostě ne s tak malým mimčem, jedině autem. Jenže to s Jasmi nešlo zrealizovat. Stačily mi ty nervy v autě, když jsme jeli na koupák nebo na chatu. Dál jsem si to nedovedla představit, ani kdybychom jeli přes noc. Nakonec ta vedra tady bohatě stačila a je pravda, že by to byl relax pro nás – a to možná ani ne až tak, ale Jas by z toho neměla vůbec nic. To fakt až letos.  No každopádně máme pár cestovatelských poznatků.  Pojištění Jak už jsem psala minule, dovču si můžete pojistit, pro případ, že byste nejeli, a to komplet, i když […]

Pokračovat ve čtení

Jak jsme skoro neodjeli, nakonec odjeli a bylo to boží

Nechtěla jsem psát moc v průběhu naší první velké dovolené – letadlem na Krétě. Zaprvé jsem chtěla odpočívat, ale zejména nechtěla jsem nic zakřiknout. Od té doby, co se narodila Jasmínka mi přijde, ze každý slovo zvažuju tak 6x, protože jakmile něco vyslovím… občas na to stačí jen pomyslet, tak už se to stane. A dvakrát. Než jsme odjeli, tak nás přepadla nějaká nemoc. Doktor říkal, ze je to banální virózka a že je to hned pryč a ať k moři jedeme, že to tam hezky doodejde. Abych pravdu řekla, tak to byla zas jedna z nejpřísnějších nemocí, co mě zatím potkala. Teda já jsem nikdy nemocná nebývala, to prostě přišlo až s Minuškou a musím říct, že je to děsný. Ty dětský bacily to je úplně jiná odrůda. Děsný je většinou i vydržet se mnou. Ten týden před dovolenou to byl celkem nadlidskej úkon pro Bárta, na druhou stranu a na moji omluvu… nemocný děcko, nemocná já a do toho těhotná a Bart ten týden zrovna měl dost pernej program, včetně zapíjení malého přírůstečka kamarádů atd. Prostě to se takhle sejde se vším všudy. Já jsem to nesla dost těžce a Jasmi taky. V noci se nespalo, přes den […]

Pokračovat ve čtení

Petite&Mars: Musca

Máme doma nového člena na 4 kolečkách a jmenuje se Petite&Mars Musca. Je to sympaťák, a tak jsem se rozhodla vám o něm něco napsat. Proč jsme se rozhodli koupit golfáč? Ten nápad vznikl úplně jednoduše, v červnu vyrážíme letecky na dovču, takovoudle první velkou a tahat našeho rybího Cybex šeďáka by byl asi trošku vopruz. Je prostě fakt velkej, takže převozy by byly náročné. Vzhledem k tomu, že ale budeme pořizovat brzo dvojkočár Bugaboo, tak jsme nechtěli kupovat nějaký super truper golfáč. Ani drahý ani dokonalý. Prostě jen levný a lehký. A to se nám s Muškou celkem splnilo. Já jsem spokojená nad očekávání. Vozím teď stále dva kočáry v autě a když někde přistavíme jen tak na rychlovku, tak udělám šup, golfky jsou složené a Jasmi sedí v nich. Nemusím tahat těžký kočár ven a zase skládat složitě zpátky. To stejné když jdeme vedle na písek. Normálně už bychom tam asi došly pomalým krokem, nicméně bohužel zatím stále na kroky čekáme… Případně bych mohla vzít Jasmi do náručí, ale fakt se mi nechce s tím břichem zbytečně tahat. Takže ji vrznu do golfáku a frčíme. Ani jsem nečekala, že ho budu takto využívat. Na druhou stranu Bart ho […]

Pokračovat ve čtení

Můj první trimestr – poprvé a podruhé

Na prvním trimestru je zvláští, divná a nefér věc, že je to období, kdy je ta bublinka vevnitř strašně citlivá na cokoliv, vám je divně, občas úplně blbě na zvracení, tohle vám smrdí, na tohle máte děsnou chuť, jste strašně unavená, cítíte se prostě fakt těhotně a přitom je to tak citlivé a nové, že to ještě nikomu nechcete říkat. Nebo určitě ne na potkání. Průběh mého prvního trimestru byl pokaždé hodně odlišný, ale tohle jsem teda vnímala v obou případech. Ale zase každé těhotenství bude jiné, možná to někdo má úplně bez příznaků, ale zase se prozradí tím, že přestane pít alkohol, colu, kafe nebo přestane kouřit :))). Poprvé Poprvé mi bylo hodně špatně, nebo spíš bych řekla – pořád mi bylo něco, celý den něco. Pobolíval mě podbříšek – mimochodem já jsem si celé těhotenství, vlastně až doteď myslela, že je to takhle normální, až teď podruhé, kdy to vůbec neznám, jsem přišla na to, že teda asi ne. Bylo mi špatně – ráno nejlépe, po snídani hůř, pak trochu lépe, před obědem už zase hůř, pak chvilku dobrý, ale po obědě zase strašná únava, pak chvilku lepší, zase horší a když jsem přišla domů, tak už jsem si […]

Pokračovat ve čtení

Druhá holčička na cestě

No a je to venku. My to víme už dávno, a teď je čas to oznámit i tady. Čekáme druhou holčičku, která by se měla narodit v září. Jméno máme, víme, ale neříkáme, nebo zatím ne. Spoustu lidí se mě ptá na spoustu věcí, tak jsem se rozhodla to sepsat :). Plánovali jste to takhle brzo? Plánované to vůbec nebylo, nicméně chtěné určitě ano. Byli jsme hodně překvapení. Stalo se, že jsme se nějak trefili do první ovulace a šup :))). Takže jak se říká, že kojení není spolehlivá antikoncepce – tak není 😀 :)! Jak jste se to dozvěděli/jak tě napadlo, že jsi těhotná? Začala jsem mít malililinkaté podezření, my holky tohle tak nějak cítíme. Na prvním testu se mi objevila silně jedna čárka a já to s klidem položila na umyvadlo. V rychlosti jsem pociťované změny na sobě přičetla tomu, že ten cyklus zase bude zpátky nabíhat do normálu. Jenže když jsem se asi po 5minutách podívala, tak jsem najednou zahlédla takového mini-ducha čárečku. Moc jsem tomu nevěřila a chtěla to hodit do koše, nakonec jsem to pro jistotu ukázala Bártovi a ten usoudil, že tam slabá druhá čárka asi bude. V panice:D jsem jela pro 4 různé […]

Pokračovat ve čtení

Odstavování a odstavení

Kojit, nekojit, odstavit, neodstavit, odstavit úplně bez mléka, odstavit na umělý… Jedno správné řešení neexistuje, jeden ideální čas taky ne. U nás čas nastal minulý týden, ale cesta k odstavení byla poměrně dlouhá. Konec byl ale sladký 🙂 Back in time Abych vše vysvětlila ještě lépe, bylo by dobré se vrátit o pár měsíců zpět. Totiž Jasmínka nebyla nikdy taková ta největší přísavka, jakmile začala pozorovat a objevovat svět, nedala se téměř nakojit. Venku to nešlo vůbec, pořád na něco chtěla koukat, všechno bylo důležitější než mlíko. Máme za sebou i dva bojkoty. Jeden kratší, za to větší. Jeden takový, který z toho vyplynul, že se Jasmí nechtěla cca do 9 měsíců kojit jinak než vleže. Jakmile začala jíst rozumnější dávky příkrmů, bylo to jednodušší, kojila jsem jen tam, kde se dalo lehnout a Jasmi zas byla tak zarputilá, že klidně vydržela i 5 hodin bez mlíka, jen aby ho nemusela pít na veřejnosti.  Večer a v noci se z ní ale stal pijan a cucala jak o závod. Z mé představy a přání – snad budu kojit aspoň do roku –  se rázem stalo – snad se mi ji podaří do roku odstavit. Na druhou stranu, nechávala jsem tomu […]

Pokračovat ve čtení