Tak je to tady, jsme v cílové rovince. Ještě není teda až tak cílová, ale mám dny, kdy fakt už jen odpočítávám do konce. Netrpím zdaleka tolik, jak s Jasmínkou, ale občas mi přijde, že trpím taky dost :D. Někdy se to nějak naskládá a už se vzbudím a bolí, tlačí mě břicho fest, malá do mě buší všema končetinama, Jasmínka do mě vlastně taky buší, i psychicky 😀 pak to vedro, únava… to jsem pak celkem na zabití…
Ohlédnutí za druhým trimestrem teď
Druhý se říká, že je nejlepší. Není vám už zle a ještě to není tak hrozné jako ve 3. Mně ale přijde, že to zatím mám celé těhotenství takové nahoru, dolu. Možná je to i kvůli náladě Jasmi, podle které se pak často řídí i nálada moje, pak taky počasí a tak nějak vesmírné síly.
I ve druhému trimestru se mi nevyhly nějaké zdravotní problémky a situace k řešení.
Potkala mě střevní chřipka i s odvozem záchrankou. Pak to nepříjemné asi 3 týdenní nachlazení. Mezitím jsem řešila, že mi začalo opět – jako s Jasmi tvrdnout břicho -, bolela mě stydká spona, jak se roztahuje, začaly se mi dělat křečáky na tříslech a čípek se zase začal nějak podivně roztahovat a otevírat.
Řešení?
Jsem strašně ráda, že už mám jedno těhotenství za sebou. To jedno těhotenství mě totiž spoustu věcí naučilo, nejenom to, jak si poradit s bolestí tam a jinde, ale naučilo mě zejména
- věřit své vlastní intuicii
- umět odpočívat a vypnout
- že všichni jsme postradatelní a že i beze mě se svět nepřestane točit, a to jak v práci, tak i doma
Teď podruhé je tohle všechno krát 2 nebo možná krát 5. Učím se poznávat a rozlišovat, co je normální a co ne, že spoustu věcí je v těhotenství řešitelných, že to není jen tak, že “to tak prostě je”, “to je normální”, což jsem poprvé strašně často slýchávala a nebyla to pravda.
Už se neučím odpočívat, ale opravdu odpočívám. Kdykoliv to jde. A necítím se u toho provinile nebo, že bych měla být jinde a dělat něco jiného. Naopak se na to hrozně těším… uspím Jasmínku a mám tu jednu hodinku ležení pro sebe. Když jsme venku, vytáhnu deku a bácnu na ni. Nebo doma/u našich šup na gauč a čtu si. Ležení mi fakt strašně pomáhá dobít baterky a uklidnit bříško, srovnat tlaky a tak všechno možný.
Co mi pomáhá dal…
Rennie – s Jasmínkou jsem měla pocit, že nic nemůžu sníst a že mám strašně plný žaludek – i když v něm skoro nic nebylo a že je ten žaludek hned pod prsama a že mi praskne břicho. Měla jsem ho skoro pořád. Teď to mám tak, že postupem dne se ten pocit trochu zhoršuje, jak člověk jí různé věci a prostě tak nějak postupem dne se to břicho nafukuje a dělá mi to takový pocit plnosti. To Rennie mi pomáhá i na pálení žáhy, které jsem naopak s Jasmi neměla, ale právě i na tenhle pocit plnosti, který je celkem nepříjemný.
Detralex – jak jsme se vrátili z dovolené, tak se mi z ničeho nic začaly dělat strašné křečáky v tříslech. Prostě z toho tepla a dlouhého chození a stání a pobíhání kolem Jasmínky atd. Hned od rána jsem v tříslech a celé tady té oblasti cítila velký tlak. Detralex mi na to předepsala gynekoložka a musím říct, že i když léky úplně nevyhledávám a necpu se tím, tak tohle pomáhá opravdu moc. Tlak zmizel, křečáky pořád trošku jsou, ale prý zmizí po porodu, uvidíme.
Osteogen – teď mi teda došel a je na předpis a já si zapomněla říct, jsem teď tudíž bez něj a je to asi už dobrý, ale prý se zase ty bolesti stydké spony můžou objevit, jak se to bude ještě roztahovat. Když tak vím, co na to 🙂
Magnézium?? – tvrdnutí břicha je u mě celkem běžné od začátku těhotenství, s Jasmi to bylo šílené, teď jsem na to byla od začátku zaměřená. Jsou dny, kdy to tvrdne víc, určitě více než 10x za den, ale není to tak bolestivé. Jsou zase dny, kdy je to tak 5-10x. Hodně se to řídí tím, jak mám plný močák, jak chodím, jak jsem unavená, jak mimčo kope atd. Magnézko mi na to ale v podstatě nezabírá. Zabírá mi na to klid, ležení na boku. Na zádech nemůžu ležet ani vteřinu, jen když se přetáčím z boku na bok a jdu přes záda, tak hned mám břicho jak šutr. Stejně tak když se zvedám ze sedu, musím hodně hluboko vydechnout, aby mi břicho neztvrdlo. Prostě to tak nějak mám pošašené, nevím.
Akupunktura – byla jsem minulý týden a bylo to strašně boží, hrozně mě to vyladilo. Psychicky i fyzicky. Cítím se od té doby hrozně dobře, nic mě nebolí, předtím mě bolel hodně podbříšek, přičítala jsem to tomu, že malá je zase strašně dole, i Jasmínku jsem takhle měla nacpanou úplně úplně dole, že mi skoro nemůžou udělat UTZ, protože už je tam ta kost. Plus jsem tam šla právě kvůli tomu tvrdnutí, teď to pár dnů bylo zase horší a taky ten čípek, co se mi zase chce otevírat zbytečně brzo. Byla jsem potom na kontrole a čípek prý drží a bylo to lepší, než minule. No tak těžko říct, jestli akupunkturou, ale prostě cítím se mnohem líp a jdu tento týden zase :)). Když jsem s Jasmi ležela ve 32. tg v nemocnici, tak za mnou taky paní akupunkturistka chodila.
Kontroly, vyšetření
Absolvovala jsem několik prohlídek u gynekoložky, v posledních týdnech jich bylo víc, právě kvůli čípku. Jinak zase 1x velký UTZ v centru Prenatal na Veveří v Brně. A jedno vyšetření OGTT – tedy ta slavná cukrovka. Já jsem k tomuhle vyšetření dost skeptická a úplně ho neuznávám, kdybych se se svojí gynekoložkou neznala osobně, tak tam asi nejdu, ale nechci jí tím nijak škodit. Tím nechci nikoho k ničemu nabádat, ale mně se to zdá zbytečný, hloupý a nepříjemný. Obě holky to v břiše nesly dost blbě. Hlad špatný a pak ta bomba cukru ještě horší, šílenství v břiše. Tentokrát to bylo dvakrát horší proto, že jsem si zapomněla knížku, takže jsem pročítala přílohy MF DNES s datem 2015-2018. A taky proto, že jim došla pomerančová příchuť, která se dala – co si pamatuju – celkem přežít. Tentokrát to byla jen glukóza s vodou, kterou jsem teda do sebe dávala po douškách tak 10 minut. Při každým polknutí jsem měla totiž pocit, že to půjde ven. Nakonec dobrý, akorát rozhozenej celej den. Protože po tom cukru strašná žízeň, takže furt na záchodě a odpor ke všemu sladkýmu, zároveň ale takový omdlívací stavy, protože teplo a krev a všechno. No konec o tomhle, to se musí přežít, ale vopruz to je.
Flashback – Druhý trimestr s Jasmi
S Jasmínkou byl druhý trimestr přes podzim, končil vlastně před Vánocemi. Na začátku jsme stihli ještě dovolenou – svatební cestu – na Sicílii, kde jsem měla za úkol se hlídat, protože bylo podezření na vcestnou placentu (nakonec OK). Ve 22. týdnu jsem těsně před kontrolou před velkým UTZ na Veveří začala krvácet. Miminko bylo OK a vzhledem k tomu, že se nevědělo proč – zda zánět, nebo nějaká céva prasklá nebo něco jiného – tak jsem měla nařízený 2 týdenní klid. Potom začaly strašné kopance, na které jsem si hodně stěžovala, opravdu bolestivé, nepříjemné. Plus tvrdnutí břicha, také hodně nepříjemné a bolestivé. Pokračovalo nechutenství a nemožnost se najíst, po dvou soustech plný žaludek, měla jsem pocit, že mi žaludek i dítě vyskočí z těla ven. Takže moc pohodové to prostě nebylo. Jak jsem psala, jsem ráda, že mám tohle za sebou a můžu z těch zkušeností čerpat teď.
